Orchidejka | My diary

Mám problém... je teprve úterý a já už bych chtěla pátek. Mám pro změnu trochu problém sama se sebou. Tentokrát ale trochu jiný, než jindy. Nemám zrovna moc dobré období. V neděli se mi nějak udělalo hůř a od té doby to zatím trvá... Nevím, jestli to tu psát nebo ne... Ale co, kašlu na to. Normálně mám tohle období jednou za měsíc. Jsem vzteklá nebo se mi chce brečet, v noci se mi blbě spí, jsem

Dneska jsem se vzbudila s dost melancholickou náladou a svrbí mě prsty, honí se mi hlavou myšlenky, které potřebuju hodit "na papír" (sem

Mám pocit, že jsem vlastně nikdy neměla velké štěstí na kluky, většinou jsem

No, na dnešek jsem se vůbec netěšila. Už je většina dne za mnou a tím pádem i všechny ty nepříjemné věci. A najednou mě popadl vztek. Ale začnu po pořádku.

Včera mě kontaktovali z personálního oddělení v Anglii z firmy, kde jsem byla v pondělí na pohovoru. Chtějí mě. Nabídli mi i vyšší plat. Takže mám co řešit. Napsala jsem si dneska plusy a mínusy současného a případně nového zaměstnání

No, to bych se z toho musela posrat! (Pardon) Takový dlouhý článek jsem tady napsala a ono mi to spadlo a neuložilo se to!

Takže znovu a zkráceně. Dneska ráno jsem cestou do práce udělala objev století, pro mě možná i tisíciletí.... Pro plno lidí je to normální a plno lidí se podle toho chová... ne však

Tak máme dneska úterý.... Venku je hnusně... Já se mám pořád stejně. A.... Řešim jednu pracovní nabídku. Když jsem byla doma na neschopence, tak jsem volala kamarádce, jestli ještě někoho hledají a že bych měla o to místo zájem. Poslala jsem tam životopis a ona mi pak napsala, že bohužel už mají hodně uchazečů. Jenže minulý týden mi přišel mail, jestli by se mnou mohli udělat pohovor po telefonu

Dneska mám docela přemýšlivou. Protože je hezky, vzala jsem to z práce domů kolem Vltavy. Docela jsem se prošla, snažila jsem se srovnat si myšlenky, ale úplně se mi to nepodařilo a asi bude hodně dlouho trvat, než se mi to podaří. V práci se mnou šéf moc nekomunikuje, asi pořád přemýšlí, jestli mi dát prémie nebo už se rozhodl, že mi je nedá. No, aspoň mám po pracovní době pokoj. Jenže tím, že

Trávím prodloužený víkend u mámy a chování její a jejího manžela Bohouše mě nutí přemýšlet o minulosti a o tom, proč se ke mě pořád chovají tak, jak se chovají. Vím, že se nezmění a že se musím naučit je brát takový, jací jsou. Ale je to těžké. Mrzí mě to, bolí to. Ale bohužel s tím nic neudělám.

Všechno začalo v dětství. Rodiče se strašně hádali, já nemohla spát, prosila jsem je, aby se