Článek Jirka...
Moderované komentáře k článku: Jirka...
empress: To je teda těžký... Asi bych ti poradila NEDOLEJZEJ, NEPONIŽUJ SE. Tohle je jen nějaká tvoje závislost, ne pravá potřeba. Bez něj to půjde a dobře. Věř, že na tebe čeká někdo lepší! Vzpomeň si na to, jaký to bylo, když tě podváděl. Chceš to zažít znovu? On to totiž znovu udělá, na to vem jed. Až budeš s tím svým pravým a ohlídneš se dozadu, budeš kroutit hlavou nad tím, jak jsi ho mohla tak dlouho nechat, aby tě trápil.
Sny jsou svině. Když se mi zdálo o nějakým chlapovi v mém okolí a byl to nějaký milostný sen, taky jsem se do něj přes noc zamilovala. 
A to i když jsem si ho předtím vůbec nevšímala a přišel mi dokonce neatraktivní. Nech ty "posnové" emoce vyprchat. Ten sen je jen dočasná oblbovačka.
Můj první kluk se taky jmenoval Jirka a taky jsme spolu byli 3,5 roku.
lucik*: Koukám, že toho máme hodně společného. Já už bych ho zpátky nikdy nechtěla, tou fází, kdy jsem si říkala, jak jsem si to všechno mohla nechat tak dlouho líbit, už jsem si prošla. Ale nějak jsem si asi nikdy pořádně nedovolila být z toho všeho smutná. Smutek jsem vždycky nějak potlačila a snažila jsem se být v pohodě. Teď zpětně zjišťuju, kolik zadupaného smutku v sobě mám a že ho prostě musím pustit ven, abych mohla začít nanovo. A tak si tak smutnim. Ono je to asi taky tím, že jsem u mámy... Už se těším zpátky do Prahy na svůj klídek, kde mě nebude nikdo buzerovat a nebudu muset poslouchat řeči jako, že jsem jim ani nepřišla dát dobrou noc a že to už jsem teda úplně ztratila zbytky dobrého vychování. 
empress: No hele, já taky potlačila smutek a vztek po úplně prvním rozchodu - to bylo ještě před Jirkou. Bylo mi 16 a to byl vztah jen o líbání a přes prázdniny. V září to skončilo a já si zakázala brečet a smutnit. Byla jsem sama proti sobě, protože kvůli tomu potlačování to ve mně hnilo ještě rok!! Kvůli trapnýmu dvouměsníčnímu "vztahu" jsem byla rok na prášky. Po Jirkovi jsem byla v pohodě mnohem rychleji, asi za týden. Teda abych to upřesnila - smutnění mě přešlo hodně rychle, ale hořkost mám v sobě doteď (už je to dva roky). Vůbec nevím, kdy to ze mě vyšumí nebo jak se toho zbavit. Možná bych ho potřebovala dodatečně seřvat. Byl to on, kdo mě opustil, tak je ta křivda stále ve mně. Nelze si říct "odpouštím". Neodpustila jsem mu.
Kdyby mi rodiče řekli, že jsem nevychovaná, protože jsem jim nedala dobrou noc... Myslela bych, že se snad zbláznili. Hele, tobě opravdu nezbyde nic jinýho, než jim kejvat a přitom si myslet něco o prdeli... Rodinné vztahy se tak neotřesou a budeš mít klid. Vaši už fakt nevědí, do čeho šťournout. 
lucik*: Já jsem si taky myslela, že jsem v pohodě už dávno. Jenže kdybych ho potkala, tak mě to rozhodně nenechá chladnou a to, že se mi o něm dost často zdá, taky asi něco značí. Prostě s tím vším ještě asi nějak nejsem smířená a neodpustila jsem mu. Taky bych ho asi potřebovala ho seřvat. Občas se mi o tom i zdá. Ale už je to 6 let od rozchodu.. bohužel jsem s ním pak ještě byla v kontaktu. Ale i tak mám pocit, že už to trvá moc dlouho a musím s tím něco udělat.
On mi to řekl Bohouš, ne mamka. Kdybych tady napsala všechno, co mi řekl... Ale to nemá cenu. Něco o prdeli si myslím, kdykoli na mě promluví. 
empress: Když mám náhodou pocit, že HO vidím, málem se mi zastaví srdce. Pak se mi uleví, když to není on. V Praze se pořád bojím, že ho potkám. On mi nechybí a už ho nemám ráda. Ale je asi natolik osudovej a natolik mi ublížil, že nedokážu bejt lhostejná. To, čeho chci dosáhnout, je právě lhostejnost. Až si na něj vzpomenu, chci, aby mi byl jedno. Ale zatím cítím hořkost a vztek. Není to za mnou...
Bohoušovi bych se možná zasmála, kdyby mi tohle řekl. Aby věděl, jak je směšnej.
lucik*: No, tak to se mi stává taky! Je to děsný. Taky chci dosáhnout lhostejnosti. Dneska se mi ale zase zdálo, že jsem se k němu vrátila. 
empress: To je divný, nebude to nějaký znamení? Ale radši jen čekej, co bude. Né že za ním poletíš! 
Někdy se stává, že sny jsou předpovědí na půl roku dopředu. Mně se např. v lednu několikrát zdálo, že pojedu k moři. A za půl roku od ledna je červenec, tak by to alespoň časově souhlasilo. Ale je fakt, že k moři se nechystám, ani se mi nechce. Radši bych někam po ČR.
lucik*: já myslím, že to žádný znamení není a určitě za ním nepoletím. Nemám na něj žádné spojení, jenom vím, kde bydlel, ani nevím, jestli tam ještě bydlí... Mohla bych mu na tu adresu poslat dopis, ale co bych mu napsala? Že je debil? Myslím, že tohle ani tak není předpověď na půl roku, spíš se ozývá podvědomí a to se mi moc nelíbí.
marinka: Ahoj. Spíš se Ti ani tak nestýská po něm, ale asi Ti chybí nějakej ten kamarád nebo přítel a tak sis na něj vzpoměla. Tohle jsem já s bývalým měla taky. Naštěstí už to přešlo, ale vracela jsem se k němu a rozcházela se s nim dost dlouho. No, však jsem o tom už napsala u sebe dost. Jedno vim ale jistě, za panickou poruchu a antidepresiva žádnej chlap nestojí a čim dýl se k takovýmu vracíš, tím to bude horší. Tak bacha na to!!!! A přeju Ti, abys už brzo potkala někoho mnohem lepšího, než byl Tvůj bejvalej a komu budeš věřit.A mimochodem, každej vztah Tvůj život nějak ovlivní s tim nic nenaděláš.
lucik*: Mě se po něm nestýská, jenom jsem se asi ještě nesrovnala s rozchodem. Ale po tolika letech mi to přijde fakt divný. Ani nemám v plánu se k němu vracet, byla bych ráda, kdybych ho už nikdy nepotkala, v současné době by mě to určitě rozhodilo. Vím, že každý vztah život ovlivní, určitě jsem se hodně poučila.
marinka: Tak to je dobře, že v tom máš takhle jasno. S rozchodem se každej srovnává jinak, někdo rychle, někdo ne, někde jsem slyšela, že to většinou trvá zhruba čtvrtinu doby co jste byli spolu. Ale to je asi blbost. Já to měla pokaždý jinak. Myslim, že úplně dobrý to bude tehdy, až potkáš někoho lepšího. A já myslim, že potkáš.
lucik*: No, už aby to bylo. Já se s tím srovnávám hodně pomalu, ale můžu si za to sama.
empress: Marinka má pravdu - nedokážeš to uzavřít hlavně proto, že po něm ještě nikdo nepřišel. Ale zase bych se neoháněla tím, jaká doba je normální pro vyrovnání se s rozchodem. To má každej určitě individuální. Ovšem je fakt, že si tim ničíš duši hlavně sobě. Seš moc citlivá, asi jako já.
lucik*: Jo jo, máte obě pravdu, já to vím. Jenže to nemůžu lámat přes koleno. Mám to tak, že když se mi někdo líbí, tak se nelíbím já jemu a opačně... Tak to nechávám být.
Nevím... Je to dobře, být tak citlivá?
empress: Na něco je to dobrý (máš dobrý srdce) a na něco ne (všechno tě rozhodí). Já s tím dost bojuju. Docela mi pomáhá formulka, kterou se v duchu častuju, když zase nad něčím přemejšlim nebo se zbytečně moc trápim: VYSER SE NA TO, KUAAA! Nebo KLID!!! Prostě si poroučím. Sobě a mozku. Konkrétně mozek je docela "hloupej" a když mu budeš dlouhodobě říkat DOST (jakmile zase začne přemýšlet nad sračkama), rozhodně uvidíš časem výsledek. Je to takovej trénink a čím dýl ho provozuješ, tím líp. Každej trénink nese ovoce.
lucik*: Ten trénink už taky provozuju. Naštěstí už jsem se dostala do takového stadia, kdy si včas uvědomím, že řešim blbost a snažim se to zastavit. Ještě to úplně nejde, ale myslím, že jsem na dobré cestě.
Jsem velká šikula, marince jsem smazala komentář - klikla jsem těsně vedle. Tak aspoň odpovím: Všechno, co jsi napsala je pravda a jsem si toho vědoma. Pracuju na tom, abych se měla ráda, je mi jasné, že bez toho to nepůjde.