Komentář, na který odpovídáte
25. 04. 2010 - 16:29
lucik*: Koukám, že toho máme hodně společného. 
Já už bych ho zpátky nikdy nechtěla, tou fází, kdy jsem si říkala, jak jsem si to všechno mohla nechat tak dlouho líbit, už jsem si prošla. Ale nějak jsem si asi nikdy pořádně nedovolila být z toho všeho smutná. Smutek jsem vždycky nějak potlačila a snažila jsem se být v pohodě. Teď zpětně zjišťuju, kolik zadupaného smutku v sobě mám a že ho prostě musím pustit ven, abych mohla začít nanovo. A tak si tak smutnim. Ono je to asi taky tím, že jsem u mámy... Už se těším zpátky do Prahy na svůj klídek, kde mě nebude nikdo buzerovat a nebudu muset poslouchat řeči jako, že jsem jim ani nepřišla dát dobrou noc a že to už jsem teda úplně ztratila zbytky dobrého vychování. 