Komentář, na který odpovídáte
empress: No hele, já taky potlačila smutek a vztek po úplně prvním rozchodu - to bylo ještě před Jirkou. Bylo mi 16 a to byl vztah jen o líbání a přes prázdniny. V září to skončilo a já si zakázala brečet a smutnit. Byla jsem sama proti sobě, protože kvůli tomu potlačování to ve mně hnilo ještě rok!! Kvůli trapnýmu dvouměsníčnímu "vztahu" jsem byla rok na prášky. Po Jirkovi jsem byla v pohodě mnohem rychleji, asi za týden. 
Teda abych to upřesnila - smutnění mě přešlo hodně rychle, ale hořkost mám v sobě doteď (už je to dva roky). Vůbec nevím, kdy to ze mě vyšumí nebo jak se toho zbavit. Možná bych ho potřebovala dodatečně seřvat. Byl to on, kdo mě opustil, tak je ta křivda stále ve mně. Nelze si říct "odpouštím". Neodpustila jsem mu.
Kdyby mi rodiče řekli, že jsem nevychovaná, protože jsem jim nedala dobrou noc... Myslela bych, že se snad zbláznili. Hele, tobě opravdu nezbyde nic jinýho, než jim kejvat a přitom si myslet něco o prdeli... Rodinné vztahy se tak neotřesou a budeš mít klid. Vaši už fakt nevědí, do čeho šťournout. 