empress: Když mám náhodou pocit, že HO vidím, málem se mi zastaví srdce. Pak se mi uleví, když to není on. V Praze se pořád bojím, že ho potkám. On mi nechybí a už ho nemám ráda. Ale je asi natolik osudovej a natolik mi ublížil, že nedokážu bejt lhostejná. To, čeho chci dosáhnout, je právě lhostejnost. Až si na něj vzpomenu, chci, aby mi byl jedno. Ale zatím cítím hořkost a vztek. Není to za mnou...
Bohoušovi bych se možná zasmála, kdyby mi tohle řekl. Aby věděl, jak je směšnej.