Pátek 09-04-2010

Dneska je divný den. Já se cítím divně. Cítím se zase tak nějak "jinak" a k tomu se přidávají trochu i úzkosti. A jsem unavená. Včera jsem byla dýl v práci a pak jsem šla s kamarádkou do kina. Po hóóódně dlouhý době. Poslední dobou mi totiž nějak nedělá dobře pobyt v davu a v hlučnym prostředí. Snad mě to někdy přejde... Kino bylo super, byly jsme na filmu Ženy v pokušení a fakt se mi to moc líbilo. Domů jsem se vrátila až někdy v půl jedenáctý a byla jsem fakt strašně unavená. Jsem ráda, že už je dneska pátek. A za chvíli půjdu na jógu, třeba se mi tam udělá líp. Ale já už mám někdy pocit, že mi snad líp nebude už nikdy. Pořád se v tom tak nějak plácam, pořád hledám. Kdy už to skončí?

Ještě pořádně nevím, co budu dělat o víkendu. Byla jsem rozhodnutá, že pojedu k tátovi. Tam je všude kolem klid, příroda, pejsek... Ale moc se mi tam nechce. Kolega přišel s tím, že se v Botanické zahradě líhnou motýli a jeho manželka je tam jde fotit... Chodí na kurz focení, takže tam jdou povinně. Tak mě to zaujalo a domlouvala jsem se s kamarádkama, že bysme tam taky vyrazily. Ještě nejsme finálně dohodnuté, tak uvidíme. Vlastně ani nevím, jestli chci být v Praze nebo u táty... U táty bych se musela tvářit, jakože je všechno v největší pohodě, v Praze bych byla sama... Nevím, kdo jsem a nevím, co chci. Je mi z toho na nic. Nemůžu sama sebe ani hledat, protože se sama sebe bojim. Nemám ráda neznámé věci a já sama sebe neznám. Nejradši bych od sebe někam utekla, ale to nejde.

Poslední dobou se mi zdají i dost děsné sny... Třeba, že se mi udělalo znovu blbě a že se mi to všechno vrátilo. Na dnešek se mi zdálo, že byl brácha hodně nemocnej a máma s ním jela do nemocnice. Najednou jsem byla u mámy na zahradě a ještě žili babička s dědou. Byl tam Bohouš, kterej mě měl odvést do Prahy, ale začal nadávat, že mám zase o tašku víc. Tak jsem se hrozně naštvala, řekla jsem mu, že raději pojedu autobusem a aby se z toho neposral.  Vzbudila jsem se z toho rozhozená a tak se dnes cítím celý den.

Nejsem spokojená v žádné oblasti svého života a musím s tím začít něco dělat. Ale odkud začít a co s tím dělat? Jasně, změnit chování v určitých situacích, ale jak? Fakt nevím, odkud začít. Ještěže mám tu psycholožku, snad mi v tom nějak poradí....

Doufám, že se z toho jednou dostanu a všechny tyhle články smažu, abych neměla tendenci se k tomu vracet....