Čtvrtek 15-04-2010

No, to bych se z toho musela posrat! (Pardon) Takový dlouhý článek jsem tady napsala a ono mi to spadlo a neuložilo se to!

Takže znovu a zkráceně. Dneska ráno jsem cestou do práce udělala objev století, pro mě možná i tisíciletí.... Pro plno lidí je to normální a plno lidí se podle toho chová... ne však já!

Začalo to tím, že jsem začala mít trochu obavy s prodlouženého víkendu, který budu trávit s kamarádkama. Včera jsem psala, že je to tím, že nerada spím v cizí posteli. To ale není úplně ten hlavní problém. Hlavní problém totiž je to, že se bojím, že nebudu moct být úplně sama sebou. Že se budu muset holkám přizpůsobovat. Když budou chtít jít pařit, tak budu muset jít taky atd. Většinou jsem to tak měla. Ale dneska jsem si právě uvědomila, že to tak vůbec být nemusí. Že to má být relaxační víkend a ne 3 dny, kdy budu ve střehu a budu dělat všechno proto, aby holky byly spokojené a nemyslely si o mě třeba, že jsem divná. Jsem dospělá a jsem zdopovědná za svůj život, který bych měla žít podle sebe, ne podle někoho jiného. Takže když budu chtít jít spát a nebudu chtít jít pařit, tak prostě půjdu spát. Když si budu chtít jít číst, tak si půjdu číst... Nemusím dělat nic, co nebudu chtít.

Možná to zní trochu sobecky. Přece jenom společný prodloužený víkend je taky trochu o tom, že se člověk přizpůsobí a vyjde ostatním vstříc. Jenže já jsem to vždycky trochu přeháněla a dělala jsem hlavně to, co chtějí ostatní. Neumím se ozvat. S tím je teď konec.

Další co jsem si uvědomila je to, že se přece můžu mít ráda, i když je mi špatně! JSEM DNESKA JAK ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ!!!  Když je mi dobře, tak je to pro mě úplně normální. Je to samozřejmost. Ale když jsem nemocná nebo mám nějaký problém, fyzický nebo psychický, tak se fakt nemám ráda. Mám pak pocit, že jsem úplně neschopná a na nic. Přesně jak mi to řikala máma - chcípák, no. Mám na sebe takové požadavky, že musím být pořád v pohodě, zdravá, schopná zvládat požadavky okolí, samozřejmě bez chyb! Chyby se neodpouští! A to všechno s úsměvem, upravená a svěží! Jenže ono to nejde. Člověku prostě občas blbě je. Nebo prostě jenom nemá náladu. Ale co udělám já? Vyrazím ven a usmívám se na lidi, i když bych je všechny nejradši poslala někam. Nejsem pro nikoho čitelná. Všichni si o mě myslí, že jsem příjemná a usměvavá. Říkají mi, že jsem sluníčko. Kdyby si přečetli tenhle blog, tak by se asi dost divili!  Nebo se taky může stát, že má okolí požadavky, které já plnit nechci. Je mi to nepříjemné, proti srsti.

Myslím, že jsem udělala velký pokrok v hledání sama sebe. UVĚDOMILA JSEM SI TO! Teď to nějak převést do praxe. Jsem zvědavá, jak mi to půjde.... Budu Vás informovat. :-)

A na závěr fotka, kterou mám strašně ráda:

Hezký zbytek dne!