Tak máme dneska úterý.... Venku je hnusně... Já se mám pořád stejně. A.... Řešim jednu pracovní nabídku. Když jsem byla doma na neschopence, tak jsem volala kamarádce, jestli ještě někoho hledají a že bych měla o to místo zájem. Poslala jsem tam životopis a ona mi pak napsala, že bohužel už mají hodně uchazečů. Jenže minulý týden mi přišel mail, jestli by se mnou mohli udělat pohovor po telefonu (mají personální v Irsku). Tak jsem si to nechala projít hlavou a říkala jsem si, že teda asi nee, že na to kašlu a teď po víkendu jsem jim to chtěla napsat. Jenže! Včera mi přišel další mail, že by nebyl pohovor po telefonu, ale tváří v tvář v jejich pražský pobočce. No, tak jsem si nakonec řekla proč ne a napsala jsem, kdy mám čas. Mezitím se do toho vložil ředitel pobočky (můj bývalý šéf z předchozí firmy) s tím, že by o mě měl opravdu zájem. Takže tam jdu v pondělí na pohovor a v podstatě mám asi to místo v kapse. Tak si tak dávám dohromady pro a proti.... V tom zaměstnání, kde teď jsem, mám docela fajn kolektiv - teda až na šéfa idiota. Mám služební noťas, telefon, možnost půjčit si služební auto, vstupenky do ZOO
Ale je to hezký pocit, že o mě stojí v téhle práci a i v té druhé práci. Měla bych mít ze sebe radost.
Jinak jsem teď taková nějaká divná, protivná. No jo, hormony... Už mám několik dní zpožnění a hormony se mnou pěkně třískaj. Ale jsem protivná jenom na členy rodiny. Oni se se mnou nikdy moc nemazlili, tak se ani nesnažím ovládat, což jsem teda jindy dělala. Tak ať si to teď užijou a vlezou mi na hrb.
Změna je ale hlavně v tom, že jsem dřív bývala docela akční. Chodila jsem posedět, zapařit, do kina, cvičit... Pořád jsem něco musela dělat. Teď jsem se nějak uzavřela do sebe, posloucham takovou sentimentální hudbu. Zajímavý je, že se u toho cítím tak nějak hezky... sentimentálně hezky.
A ještě přikládám pár fotek z botanický zahrady, mám z nich fakt obrovskou radost!
Jaro v Botanické zahradě:
Motýlci ve Fata Morganě:
A t akhle se motýlci líhnou:
Krásný večer!