Výlet do Švýcarska se nám začíná trochu komplikovat. Včera nám psala kamarádka, že se jí složila ségra a je hospitalizovaná v nemocnici, takže chce jet na otočku do Čech, než odjede zase na měsíc na audit do USA. Chce jí vidět, aby se ujistila, jestli už je to lepší. To je jasný. Docela mě to zprudilo, protože nemám ráda změny plánů. Vlastně to úplně nesnáším. Ale tohle samozřejmě chápu. Vlastně

Tak už je úterý a můj odjezd do Švýcarska se blíží. Heh.  Na jednu stranu začínám mít cestovní horečku, začínám trochu přemýšlet, co všechno s sebou asi budu potřebovat a na druhou stranu mám samozřejmě strach. Jak jinak. Ale z čeho? Z toho, že nebudu ve svém prostředí? Do toho se mi v hlavě samozřejmě začínají honit tragické scénáře, co všechno by se tam mohlo stát - jakože se s holkama pohádáme, polezeme si na nervy, nebudu moct spát, bude mi blbě, bla, bla, bla. Snažím se to rozdýchat a říkám si, že to bude fajn a hezky si to užiju. Já už mám volno v pátek, pojedu na otočku k našim, zaleju jim kytky, nakrmím kocoura (jsou taky na dovolený) a sbalím se. A večer vyrážíme. Cesta tam trvá tak 7 hodin, takže přijedeme někdy v noci. Ale zrovna na tohle se docela těším, protože minulý týden jsme byli s bráchou a se švagrovou taky u našich a když jsme se vraceli do Prahy, tak už se stmívalo a mě se to strašně líbílo a měla jsem chuť jet někam daleko. Tak teď pojedu.  Vždycky jsme takhle jezdili s našima přes noc. Třeba na Korsiku, na jih Itálie, do Chorvatska atd. Oni teď takhle jezdí sami, akorát letos tam za nima přiletí brácha se švagrovou.

Kamarádka, za kterou do Švýcarska jedeme, pro nás vymýšlí výlety. Já bych to viděla asi tak, že bych se jeden den válela a opalovala u Rýna a prošla si Bazilej, další den bychom si mohly půjčit kola a vyrazit někam po okolí Bazileje a pak bychom taky ještě mohly vyrazit někam do hor na tůru. Bohužel se mi nějak nedaří najít informace o tom, co v Bazileji a okolí všechno je. Našla jsem jenom, že je tam katedrála z 11. století a to mi moc nestačí. Když někam jedu, tak ráda vím, co tam je a co bych chtěla vidět. Teď jsem nepřipravená.  Ale tak kamarádka asi ví, co a jak a určitě tam nejedu naposledy. Teda doufám.

Musím se přiznat, že se ale fakt těším na to, že vypadnu z práce a budu mít dovolenou. To je úplně super! A taky mám na sebe vztek, protože dřív jsem fakt ráda cestovala a teď si vymýšlím všelijaké pí

Nemůžu si pomoct, ale když slyším tuhle písničku, tak se mi vrací bojovná nálada. A docela i dobrá nálada. 

Mám Lady Gaga docela ráda, ale od jejího prvního singlu mě

Tak tohle je písnička z mého oblíbeného filmu Music and Lyrics (Hudbu složil, slova napsal), která naprosto vystihuje moje pocity. Bohužel na netu není možné najít nějaký normální klip nebo ukázku z filmu, tak sem dávám aspoň tohle.

Mimochodem... ON už je v mém životě. Jenom já ho přes tu svojí zeď nevidím. Kdo to je??? Kdo to jeeeee????

"And if I open my heart

V neděli mi volala naprosto zoufalá kamarádka, jestli nejsem náhodou v Praze, že si potřebuje popovídat. Odpoledne jsem se chystala akorát proběhnout, tak jsme se místo toho šly projít. Jednalo se opět o jejího přítele. Jsou spolu dva roky a ten vztah je takovej podivnej. On se kvůli ní rozešel s přítelkyní, jeho máma jí odmítala přijmout a i on se k ní choval a mluvil o ní, jak kdyby nebyla jeho přítelkyně. Tohle se srovnalo, ale ona mu dělala scény, kdykoli se trochu napila alkoholu. On s ní odmítal mluvit. Neřekl jí, nic o té předchozí přítelkyni, nikdy jí neřekl, že by s ní chtěl být, že by s ní chtěl bydlet. Jakoby s ní do budoucna nepočítal. A kdykoli ona o tom chtěla mluvit, tak odešel nebo jí řekl, že zase dělá scény a že na to nemá nervy a poslal jí domů. Ona skončila na antidepresivech. Tvrdí, že to má z bývalé práce, ale já si myslím, že on na tom má taky svůj podíl. On, i když viděl, že je v totálních sr**ách, tak jí nebyl oporou a místo toho se s ní rozešel. Tak za ním jel její táta a domluvil mu, jestli by jí nemohl být oporou, aspoň než se dá dohromady. Tak spolu dál byli, ale stejně na mě ten jejich vztah působil tak, že on se může chovat jako hovado a ona nesmí nic říct. A jakmile řekne, že se jí něco nelíbí, tak on se hned našte a udělá z ní hysterku. Naopak on jí kritizovat může. Jo, další hovado do sbírky.

Dneska spolu měli letět na dovolenou do Portugalska. O víkendu ale byla další scéna. Ona si dovolila mu říct, že jí něco vadí. On z ní udělal hysterku, řekl jí, že už na to nemá nervy a že končí. Ať zruší letenky a konec. Celé odpoledne mi brečela na rameni, že je jí to strašně líto, že jí s ním bylo moc fajn, že spolu cestovali a že on byl to, co vždycky chtěla, protože si ve všem rozuměli. Kromě takových zásadních věcí, jako jestli spolu budou vůbec někdy bydlet nebo mít děti. O tom on nemluvil a ona už to chtěla. S údivem jsem se sama sebe ptala, kam se poděla ta hrdá holka, která by si tohle nikdy nenechala líbit. Přijde mi, že se na něj strašně upnula a má pocit, že už nikoho takového nenajde. No, zkrátím to. Dopadlo to tak, že on k ní v neděli večer přijel (měl u ní věci, protože teď nemá kde bydlet, když se pohádali, tak byli u jeho rodičů v Brodě) a řekl jí, že je škoda, aby ty letenky propadly a že by teda mohli jet a že jí má rád a bla, bla, bla. Tak si spolu promluvili, najednou to šlo. Ona byla včera u psycholožky a pak mi celá vyvalená volala, že jí říkala to samé, co já. Že bych si na to měla nechat udělat papír a živit se tím. Jo, není první, kdo mi to řekl. Mám už nějaké zkušenosti, sama chodím k psycholožce dost dlouho, takže už vím, co a jak. Ale živit bych se tím asi nechtěla. Strašně by mě to vysávalo.

No, vypadá to, že ona s ním nakonec na tu dovolenou asi pojede. Ráno jsem jí psala, že být jí, tak asi nikam nejedu, že potřebuje čas sama na sebe, dát se dohromady, začít se mít ráda. A on by měl dostat pořádně za uši, aby si uvědomil, že by měl hodně přemýšlet, než něco řekne. Vlastně už by se k němu neměla vracet, protože to takhle bude pořád dokola.

A proč to tady píšu? Protože mi to připomíná mě před pár lety. Tenkrát zase tahala ze sra

Dneska jsem byla pomáhat na Mistrovství ČR v dovednostech vodicích a asistenčních psů a bylo to moc fajn. Nepřestává mě fascinovat, co  všechno ti psi dokážou. Jak se dokážou postarat o člověka! Jsou jeho ruce, oči... všechno, co potřebuje. A ještě ho bezmezně milujou. Pomáhala jsem tam v tom, že jsem třeba vodila nevidomé lidi s pejskama na start nějaké disciplíny, párkrát jsem někomu z nich

Poslední dobou sem dávám docela dost hudby, tak jsem si říkala, že založím samostatnou rubriku, kam budu dávat svoje nejoblíbenější písničky. Hudba je můj život, nemůžu bez ní vůbec existovat a tenhle blog můj život mapuje, tak je prostě povinnost, aby tady taková rubrika byla. Leckterá písnička dokáže některé

Tak na tomhle teď ulítávám....   Vojta Dyk a Jakub Prachař jsou fakt fešáci, coooo???  Hlavně v tom prvním klipu...

Sice pracuju ve farmaceutickém průmyslu, ale s tímhle naprosto souhlasím:

Miluju tuhle písničku. Když slyším, jak venku prší, tak jsem si na ní vzpomněla... a taky trochu odráží mojí náladu. 

Zítra nejdu do práce. Nemám se tam jak dostat.  Tak jsem domluvená se šéfíkem, že budu pracovat z domova. Odpoledne bych si chtěla jít zaběhat. Snad se najde nějaký nestávkující řidič a pojede autobus, který staví u nedalekého lesoparku. Když nic nepojede, tak tam holt dojdu pěšky, no.

Dneska

V pátek v půlnoci mi přišla smska od kamaráda:

K: "Co děláš?"

O: "Jdu spát. Proč se ptáš?"

K: "My staří méďové se zajímáme o mladá medvíďata"  (Jednou jsem mu řekla, že je takový méďa. )

O:

Dneska mi brácha poslal odkaz na jednu písničku. Strašnou.  On mě takhle schválně provokuje a ví, že se mu budu smát. Bylo to totiž od Fast Food Orchestra.  Kdo to nezná, tak tahle kapela hraje ska. Od doby, co brácha chodil se svojí bývalou, si z něj dělám srandu, že je to zrychlená dechovka (takhle trefně to nazvala ona). Tuhle hudbu nemá ráda ani jeho současná přítelkyně a v autě mu to přepíná. Já jsem si pár těch písniček musela v jeho autě vytrpět. Tak tady máte ukázku. Ne přímo od Fast Food Orchestra, tohle je lepší. 

A ještě lepší je tahle kapela:  

Haha  Brácha byl i na jejich koncertě. Mě ta hudba přijde fakt strašně vtipná a musím se celou dobu smát. Asi proto mi to brácha posílá.  Vlastně je strašně hezký, že když takhle něco slyší, tak si na mě vzpomene a pošle mi to. Jo, máme moc hezký vztah a fakt si toho vážím. A úplně nejlíp jsem se cítila, když mi švagrová psala, že mě má brácha strašně rád. Tak, že si to ani neumím představit. Umím, cítím to. A je to vzájemné.

Už jsem dlouho nepsala o švagrový. Tak dneska prostě musím. Poslední dobou je to hodně v klidu, moc si nepíšeme a ani se tak často nevídáme. Ale to, co mi dneska napsala, mi úplně vyrazilo dech! Psaly jsme si o pondělní stávce. Díky tomu, že bude stávka a nebude jezdit MHD ani vlaky, tak nemáme moc šance dostat se do práce. Prej budou dokonce dělat i nějaké barikády na silnicích. I kdyby je nedělali, tak pokud by všichni vyrazili do práce autem, tak budou všude kolony. No, a švagrová mi napsala, že jejich šéfík se k tomu moc nevyjádřil a že si asi myslí, že přijde .... a teď pozor.... PJEŠKY!!! Aaaaaaaaaaaaaaaaaa!!! A pozor, nenapsala to jednou! Pane Bože, tohle se přece učí už na základce, ne? Jak tohle může napsat holka, která se chtěla hlásit na VŠ a každý den komunikuje se zákazníkama? Já teda lidi hodnotím nejenom podle mluveného projevu, ale i podle toho písemného a pokud tohle někdo napíše, tak se z toho těžko vzpamatovávám. Mimochodem i Objev mi jednou napsal, že bychom mohli jít do výřivky. To je prostě otřesný! Má štěstí, že už žádné další hrubky nepíše...

Proč je pro lidi tak těžký psát spisovně? I většina mých kamarádek s tím má své zkušenosti. Kámoška, se kterou jsem teď nedávno byla pařit, napsala tomu vojákovi, co jsme se s ním seznámili v baru a přeposílala mi jeho zprávy. To bylo něco strašnýho! Ve větách žádné čárky, tečky, nic. Další tupec. Ještěže já jsem si nepsala s tím druhým. Z toho bych asi lezla po zdi. Nevím, možná jsem divná, ale já si na tohle docela dost potrpím. Je jasný, že se každýmu občas stane, že napíše blbost, ale švagrový se to stává pořád. Asi jí začnu opravovat. 

Teď o víkendu se s bráchou i se švagrovou uvidíme. Mamča totiž slaví narozky, tak bude oslava.  Na jednu stranu se těším, ale na druhou moc ne. Jsem totiž teď docela podrážděná. Hormony, no. Včera a předevčírem to bylo lepší. Zhoršila se mi alergie a jak jsem byla přidušená, tak jsem nebyla tak vzteklá. Jenže dneska mi je líp a asi někoho zabiju.  Asi kolegu. V půl čtvrtý si vzpomněl, že mám poslat DHLkem po celé Evropě tlakoměry. V 16:00 chodí kurýr. Prostě idiot! Pomáhala mi s tím i recepční, které se taky podařilo přemluvit kurýra, aby přišel až později. Jenže to nebylo pro studii, na které bych pracovala, tak jsem se z toho snažila vykroutit. Ale část těch tlakoměrů se posílala i na studii, na které pracuju, tak jsem teda začala rychle vyplňovat štítky na zásilky a takové blbosti. On za mnou pak přišel, jestli jsou adresy těch doktorů v tabulce správné. Jak to mám asi do pr

Dneska se mě v metru snažila nějaká holka zabít. Sedla si vedle mě a byla tak strašně moc navoněná, že jsem se málem udusila. Už se mi hezky rozjela alergie, takže prskam celou cestu do práce a díky té holce jsem prskala a kašlala minimálně polovinu cesty z práce. Miluju tohle období, není nad to si pořádně zakýchat a pořádně se zapotit! No.... ale už aby byl podzim.

Dneska po práci jsme

Tak je po víkendu. A mě se zítra fakt nechce do práce. Nebaví mě to tam. Ale asi se sejdeme s tou kolegyní kvůli nové práci, tak jsem na to zvědavá.

Víkend byl docela fajn, ale dneska to na mě nějak padlo a jsem ze všeho zpruzená. Včera jsme vyrazili na výlet na Hrádek u Nechanic. Kamarád s sebou vzal

Došla mi energie a chce se mi fakt spát. Ani se není čemu divit teda.

A mám zásadní problém, se kterým potřebuju poradit, protože evidentně nejsem schopná se rozhodnout sama. Začátkem července, jak jsou ty svátky bych měla jet za kamarádkou do Švýcarska. Ve stejném termínu letí kluci na Mallorku a kámoška přišla s tím, že by klidně letěla s nima. Kluci by tam byli na 11 dní, my jenom na