Sobota 18-06-2011

Dneska jsem byla pomáhat na Mistrovství ČR v dovednostech vodicích a asistenčních psů a bylo to moc fajn. Nepřestává mě fascinovat, co  všechno ti psi dokážou. Jak se dokážou postarat o člověka! Jsou jeho ruce, oči... všechno, co potřebuje. A ještě ho bezmezně milujou. Pomáhala jsem tam v tom, že jsem třeba vodila nevidomé lidi s pejskama na start nějaké disciplíny, párkrát jsem někomu z nich přinesla kafe nebo občerstvení. Jo, tam člověk vidí osudy. A taky zjistí, co za hazly žíje mezi náma. Jak jinak nazvat někoho, kdo málem zabije psa nevidomému člověku? Na druhou stranu je i plno dobrých lidí, kteří tam dneska taky pomáhali a kteří tohle všechno organizují a shání sponzory pro to, aby si lidé na vozíčku vůbec mohli toho pejska pořídit. On totiž takový vycvičený pejsek stojí 200.000,- a pojišťovny ho hradí jenom nevidomým. A co postižení? Ti taky potřebují asistenčního pejska nebo snad ne?

Mistrovství bylo rozdělené na asistenční psi a vodicí psi. Všichni psi byli zkoušení z poslušnosti. Jestli sežerou na co přijdou, když jim dá páníček volno, jestli hned přiběhnou, když je zavolá, jestli se otáčí s páníčkem na levou nebo pravou stranu, když potřebuje atd. Asistenční psi pak měli ještě speciálky, kde byli zkoušení z toho, jestli přinesou věci, které páníčkovi spadnou, jestli umí otevřít ledničku a vyndat z ní věci, jestli otevřou šuplík a podají věci, dokonce i jestli zapnou pračku. Takový pejsci musí umět páníčkovi pomoct i se svlékáním. Dokonce jsou i pejsci, kteří vycítí, že se blíží kardio nebo glykemický záchvat ještě dřív, než to pocítí člověk. Upozorní na to, člověk si vezme léky a záchvat nepřijde nebo přijde, ale ne v takové míře, jako kdyby pejsek neupozornil.

Vodicí psi měli ještě střelbu - byli odvedeni na místo, kde měli zůstat, páníčkové odešli trochu dál, padnul výstřel a oni se neměli ani hnout. Tohle se některým fakt nepovedlo a ani se moc nedivím. Pak pro ně ještě byla připravená dráha, kde měli různé překážky a ukazovali, jak umí páníčka vodit po ulici a upozorňovat ho na různé překážky. Když jsem měla chvilku, tak jsem fotila jak zběsilá, takže následuje malá ukázka. 

Tohle je labrador Chip, byl nejstarší a nejlepší. Vyhrál první místo vodicích psů.  A taky to je ten, kterého někdo praštil do hřbetu a málem ho zabil. 

A do tohohle jsem se zamilovala. To je Baron a vyhrál druhé místo mezi asistenčními psi. Jeho páníček nemá nohu, ale na pejska nemá nárok, asi si ho koupil. Několikrát jsem dostala vynadáno, ať mu pořád neříkám, že je krásnej, prej pak bude mít čumák nahoru a bude mu do něj pršet. 

Třetí místo asistenčních pejsků a pusinka pro paničku. 

První místo vyhrála ta holčička v růžovém a její pejsek, jehož jméno jsem už zapomněla. 

A tady je Chip na prvním místě. Jeho páníčka jsem doprovázela na star jedné z disciplín. Jednou ho přepadli a díky tomu přišel o zrak. Seděl rok doma, protože nebyl schopný vyjít z bytu. Vytáhnul ho z toho až pes. Teď má ještě černou mladou a divokou labradorku. Ta skončila na druhém místě a dole na fotce je její čumák. 

No, a včera jsem byla zase na rodinných konstelacích a asi to byla na dlouho naspoled. Možná navždy naposled. Chodí tam takové dvě holky, které chodí na všechny konstelace, tance, medice, které se organizují a přijde mi, že tam už fakt řeší blbosti. Včera jsem tam odsud jela fakt rozčílená. Ta jedna si sedla vedle té organizátorky a řekla jí, že chce najít vnitřní klid. A na to si jako musí stavět konstelace??? Ta druhá tam zase přišla řešit zdravou sexualitu.  A vyvrcholilo to tím, že tam na poslední chvíli přišla další holka, která řešila, že v práci přichází o jednoho klienta a s druhým má komplikovaný vztah a že jako neví, co s tím. Co je tohle za problémy??? Já jsem myslela, že konstelace jsou dobré, když má někdo opravdu problémy v rodině. Byla tam holka, která řešila, že si všechny ženy v její rodině (máma, babička, prababička) našly muže, který je mlátil. Byl tam pán, který řešil divný vztah s manželkou a bylo to díky tomu, že jim umřela patnáctiletá dcera. Byla tam holka, která řešila, že se nedokázala vyrovnat s potratem, na který ve 20 šla. Nebo holka, která řešila, že nedokáže být spokojená ve vztahu. Podle mě to je fakt pro lidi, kteří cítí, že někde mají nějaký blok a chovají se podle zajetých pravidel a nedokážou se z nich vyprostit. Ale tyhle 3 holky mi přišlo, že tam chodí pořád a přijde jim to jako skvěle strávený páteční večer. Jsou vybrány do jiných konstelací, hodně si pobrečí, mají pořád co řešit, prostě bezva. Leze mi to na nervy, protože po těch konstelacích by na sobě měl člověk asi taky pracovat sám a naučit se spoléhat na sebe a na to, co cítí a ne tam chodit s každou píčovinou (pardon).

Já jsem tam šla s tím, že chci spokojený partnerský vztah a že už mě nebaví, že když já se někomu líbím, tak on se nelíbí mě a naopak anebo je zadaný. Byla to docela sranda. Vyšlo najevo, že vztahem s bývalým přítelem jsem kopírovala vztah mámy s tátou. Táta mámu taky podváděl, i když jí tvrdil, že ne. A nechtěl se s mámou rozvést stejně jako bývalý přítel to nechtěl skončit se mnou. Skoro bych se ani nedivila, kdyby mi od něj přišlo loni ke 30 přání. Naštěstí nic nepřišlo. Kromě bývalého přítele jsem si do těch konstelací měla vybrat taky ideálního partnera. Tak jsem ho vybrala a ta organizátorka tam vedle něj postavila ještě jednoho kluka, že prej teď si můžu vybírat, ne? Hahaaa.  Jenže nějak vylezlo na povrch, že se strašně bojím a že ještě potřebuju čas. Ale bylo mi řečeno, že si mám pospíšit. Protože potřebuju víc času než ten "ideální partner". A taky mě mátlo, proč proti mě stojí ti kluci dva, když já chci jednoho (!!!). Když jsem se zeptala, co mám teda dělat, abych se toho strachu zbavila rychleji, tak mi bylo řečeno, že k ní mám přijít na soukromé konzultace. Celý večer mi to vrtalo hlavou. Ten ideální partner jako už fakt někde existuje, tak proto si mám pospíšit? Nevydržela jsem to a na konci jsem se jí zeptala, proč si mám pospíšit. Řekla mi, že se mám objednat na soukromé konzultace, že to tam nebude rozmazávat.  A jak já to mám teď vydržet??? Hned v pondělí jí volám a objednám se. A bojím se, co mi řekne. V tramvaji cestou domů mi asi něco došlo. A trochu se mi zastavilo srdce. Nemohla jsem to vůbec rozdýchat a nemohla jsem spát. Ne, to není možné. To prostě není možné. Taky vás něco trklo?