Úterý 28-06-2011

Tak už je úterý a můj odjezd do Švýcarska se blíží. Heh.  Na jednu stranu začínám mít cestovní horečku, začínám trochu přemýšlet, co všechno s sebou asi budu potřebovat a na druhou stranu mám samozřejmě strach. Jak jinak. Ale z čeho? Z toho, že nebudu ve svém prostředí? Do toho se mi v hlavě samozřejmě začínají honit tragické scénáře, co všechno by se tam mohlo stát - jakože se s holkama pohádáme, polezeme si na nervy, nebudu moct spát, bude mi blbě, bla, bla, bla. Snažím se to rozdýchat a říkám si, že to bude fajn a hezky si to užiju. Já už mám volno v pátek, pojedu na otočku k našim, zaleju jim kytky, nakrmím kocoura (jsou taky na dovolený) a sbalím se. A večer vyrážíme. Cesta tam trvá tak 7 hodin, takže přijedeme někdy v noci. Ale zrovna na tohle se docela těším, protože minulý týden jsme byli s bráchou a se švagrovou taky u našich a když jsme se vraceli do Prahy, tak už se stmívalo a mě se to strašně líbílo a měla jsem chuť jet někam daleko. Tak teď pojedu.  Vždycky jsme takhle jezdili s našima přes noc. Třeba na Korsiku, na jih Itálie, do Chorvatska atd. Oni teď takhle jezdí sami, akorát letos tam za nima přiletí brácha se švagrovou.

Kamarádka, za kterou do Švýcarska jedeme, pro nás vymýšlí výlety. Já bych to viděla asi tak, že bych se jeden den válela a opalovala u Rýna a prošla si Bazilej, další den bychom si mohly půjčit kola a vyrazit někam po okolí Bazileje a pak bychom taky ještě mohly vyrazit někam do hor na tůru. Bohužel se mi nějak nedaří najít informace o tom, co v Bazileji a okolí všechno je. Našla jsem jenom, že je tam katedrála z 11. století a to mi moc nestačí. Když někam jedu, tak ráda vím, co tam je a co bych chtěla vidět. Teď jsem nepřipravená.  Ale tak kamarádka asi ví, co a jak a určitě tam nejedu naposledy. Teda doufám.

Musím se přiznat, že se ale fakt těším na to, že vypadnu z práce a budu mít dovolenou. To je úplně super! A taky mám na sebe vztek, protože dřív jsem fakt ráda cestovala a teď si vymýšlím všelijaké píy a stresuju se a nervuju se a nic si neužiju. Od včerejška jsem zase taková nějaká nervózní a vzteklá. Leze mi na nervy tolik lidí! Ale úplně nejvíc švagrová. Ta na mě působí jako červený hadr. Cokoli mi napíše, tak bych jí dala pěstí. Člověk aby se bál jí cokoli říct, aby se náhodou neurazila nebo nenaštvala. Fakt na pěst. Ještěže zítra odjedou za našima na tu dovolenou. Ona teda teď ani moc nepíše, protože jí asi taky rozčiluju. Takže mám docela klídek. Ale stačí, abych si vybavila některé situace s ní a jsem zase hned rozčílená.

Včera, když jsem přijela z práce, tak jsem nějak blbla a praštila jsem se kolenem do dvěří od balkonu. Byla to taková rána, že jsem po zbytek večera ležela na gauči a marně se snažila dát nohu tak, aby tolik nebolela. V noci jsem se vzbudila, kdykoli jsem se chtěla otočit, protože mě to koleno bolelo. A dneska mi dělá problém to kolenou ohnout - takže sednout si, jít ze schodů nebo do schodů dost dobře nejde.  No jo, jsem šikula.

A tohle jsou fotky, které jsem ulovila o víkendu a jsem na ně mimořádně hrdá: