Článek Pondělí 13-06-2011
Komentáře k článku: Pondělí 13-06-2011
imperatrice: Ty máš snad nějaký speciální fluidum, že přitahuješ jen zadaný. Nebo to bude jen vaším věkem, a tedy tím, že kolem třicítky už prostě lidi bejvaj zadaný? A volnýho třicátníka aby jeden pohledal? 
Švagrová opět napřesdržku? Nebo jak se to píše. 
Bude asi pedant na úklid a specialista na věty začínající měl/a bys. Ale čím víc o ní píšeš, tím víc mi připomíná ex-kámošku mojí kámošky, který nakonec nezbylo nic jinýho, než jí tvrdě napsat: promiň, ale nemáme si co říct, už mě neotravuj.
A s tou věrností... Já si na to pomyšlení, že nevěra holt bude součástí mýho života, pomalu zvykám a snažím se s tím smířit. :/ Jen doufám, že až mi to on udělá, tak proboha nedopustí, abych se to dozvěděla a hlavně na mě nepřenese nějakou chorobu!
orchidejka: Ale tak oni nějací nezadaní třicátníci taky budou, ale těch zadaných je víc, no. Asi je to prostě jenom otázka štěstí.
Zrovna jsem mluvila s mámou a říkala, jak už je jí nepříjemný, že si švagrová pořád stěžuje na mámu a jak to pořád strašně řeší. No, ať si spolu tu dovolenou užijou. Já mám teď asi zase na chvíli klid, protože jsem si dovolila odmítnout chodit s ní na in-liny.
Počkej, takhle k nevěře přece nemůžeš přistupovat! Nemůžeš se s tím takhle smiřovat! Já už jsem si nevěry užila tolik, že už bych jí asi neodpouštěla. Pokud bych se o ní dozvěděla. Ale věř, že to ženská vycítí. Je fakt, že pak třeba s dětma by to bylo něco jiného. Právě proto se snažím být co nejvíc nezávislá.
A věříš sobě, že ty to nikdy neuděláš? To je otázka, kterou si pokládám totiž taky. Člověk neví, jaký to je po 10-20 letech vztahu s jedním člověkem...
imperatrice: Ale když oni to ty chlapi prostě dělaj, tak co mi zbyde, než se s tím smířit? A právě jsou to ještě takový blbci, že dopustí, aby se to ženská dozvěděla nebo aby to poznala. Taky se snažim bejt nezávislá, ale to i z jiných důvodů. A daří se mi to asi až moc, jsem jedna velká individualita. Jestli sobě věřím, že to nikdy neudělám? Ne. Nevím, co přijde, stejně jako ty. Třeba se dost změnim. Ale aktuálně je pro mě nevěra něco nepřípustnýho. Kdybych chtěla chrápat s jiným, nejdřív se s tím mým rozejdu.
editt: No hlavně, že už tě švagrovka neotravuje dlouhejma mailama. Nebo jo?
Jinak jsi ji vystihla přesně - závidí, že máš kamarádky.
pianista: A já jsem zatím vždycky byl věrný a že mi byla připravena spousta pokušení... Tak máš naději, že to s námi není až tak hrozný.
orchidejka: Tak naděje umírá poslední. Ale správně jsi napsal, že jsi byl ZATÍM věrný.
pianista: Ale jako fakt.. Když se zamiluju, tak až za hrob a jiná pro mě neexistuje!
orchidejka: No, ale otázka je, jak dlouho ti to zamilování vydrží. Myslíš, že bys s jednou ženskou už vydržel celý život a fakt jí nezahnul?
pianista: Mluvím z dosavadních zkušeností a být nevěrný se mi příčilo a příčí.
Co bude po těch 20 letech vztahu, taky nevím. Ale když s tou ženskou nebudu spokojenej, tak jí prostě opustím a nebudu zahýbat, ne? Tak jsem to udělal dosud vždycky.
orchidejka: Jo, to je logický, měl bys to vysvětlit některým lidem, že je lepší se rozejít než podvádět.
Já ale mluvím o vztazích, kde už jsou třeba i děti. To je potom těžší. Já ty kluky chápu, že po 10 a více letech s partnerkou už je plno věcí nebaví, ale... nevěra přece není řešení.
pianista: Každý má svoje pohnutky, kterým většinou nerozumím. A taky je rozdíl mezi jednorázovkou a dlouhodobým paralelním vztahem. První je za určitých okolností odpustitelné, druhé ne. Já nejsem žárlivý. Jestli odpustit nebo ne - o tom by u mě rozhodovalo to, jaké důvody jí k té nevěře dohnaly. A taky je pro mě důležité, aby se to nikdo nedozvěděl. Co s blbkou, která se někde s někým vyspí a pak se všude chlubí, jakýho ze mě udělala vola. To nemám zapotřebí. Nechci se dostat do situace, kdy celé okolí bude o té nevěře vědět a já se to dozvím jako poslední. Být nevěrný \"správně\" je umění.
pianista: Já jí vztahoval na ty, který budou nevěrný mně. Protože u sebe nevěru fakt nepředpokládám. Ale pokud se jí přece jen dopustím, tak to na mě taky platí. Když už mám ubližovat (nebo ta nevěrnice), tak aspoň co nejmíň, chápeš?
orchidejka: Chápu. 
Je fakt, že to s váma chlapama možná tak hrozný nebude, když se najde i někdo, kdo u sebe nevěru nepředpokládá. 
pianista: I když na to asi nevypadám, vyznávám jiný hodnoty než muset mít za každých okolností sex. A už jen to předurčuje, že za někým cizím nehodlám pálit.
orchidejka: Máš pravdu, nevypadáš na to. Ale ani já na to asi nevypadám. A jsem ráda, že na to máme stejný názor. Akorátže stejný názor na to má i kamarád zmíněný v článku a pak mi po nocích píše...
pianista: Zapomněla jsi, jak dlouho jsem s nikým nespal? A žiju. Divný, co? Takže já a nevěrník?
Ty na to nevypadáš asi určitě, tedy aspoň si nevzpomínám, že bys tady nějak masivně psala o neodbytných touhách a nutnosti je okamžitě někde uspokojovat.
A kamarád o sobě asi kecá, když se pak chová jinak.
orchidejka: Jak mám teda potom někomu věřit, když všichni nejdřív tvrdí, že by manželku nikdy nepodvedli?
Žiješ? A jsi chlap?
No, tak o svých neodbytných touhách a nutnosti je někde uspokojovat neříkám nikomu a nepíšu o tom ani na blog. To by vás nezajímalo.
pianista: To, co se mi stalo, způsobilo, že se ve mně nějaká touha na dlouho zabila. Rok a půl jsem po nocích myslel na docela jiný věci. Ale už to začíná být v pohodě.
Když říkají, že by manželku nikdy nepodvedli, je to fakt pochybný tvrzení. O čem můžeš říct, že to nikdy?
Nezajímalo by nás to? Nemluv za nás!
orchidejka: Jo, tak to chápu.
Já myslím, že zrovna tebe by to zajímat vůbec nemuselo, pikantního popisu se ti dostane od Thalie. A já na tom jsem podobně jako každá normální ženská. 
pianista: Je fakt, že Thalia se nestydí vyprávět cokoli, všechno pojmenovat... Ale jistě bych se od tebe dozvěděl něco jinýho než od ní. Neříkej nic, já bych ti taky nic neřekl. I když teď asi klidně. Toužím po prostým objetí.
orchidejka: To možná dozvěděl, ale nedozvíš.
Toužíš po objetí? Stýská se ti po Thalii?
pianista: Po objetí toužím, protože už je to dlouho, co jsem byl někomu blízko. Teď se objímám tak akorát se ségrou, ale to nestačí.
Stesk necítím. Ale myslím na ní.
orchidejka: Já myslela, že se s Thalií objímáte? 
Já se objímám akorát s mámou. Ale dřív jsem se neobjímala ani s ní. A objetí mi taky chybí. 
pianista: Ještě jsme se s Thalií neobjali jinak než při tanci. A netancovali jsme spolu na ploužák, při něm bych možná tu touhu po objetí uspokojil. Dotýkáme se, ale takový to pevný sevření, ve kterým zůstaneš třeba pět minut - ještě ne.
Proč tu není objímací smajlík? *objímám tě*
orchidejka: Jo, takovýhle objetí jsem zažila naposled se ženáčem. 
Já nevím, proč tu není takový smajlík! Ale taky ti ho posílám. *objímám tě*
A nebuuuuul 
pianista: Je to nostalgie. Při tomhle jsem dostal prvního francouzáka.
http://www.youtube.com/watch?v=Ss2S7Cm2gFM&feature=related
orchidejka: Pěkná písnička.
Tak to já si vůbec nepamatuju, při který písničce jsem dostala prvního francouzáka. Ale vím, že to bylo na diskotéce.
orchidejka: Čo bolo, to bolo. Já jsem začala teda pořádně řádit až tak v 16 a vydrželo mi to, dokud jsem neskončila na antidepresivech. 
pianista: 
Já řádil od narození do 20, po maturitě a s příchodem opravdu vážné lásky jsem se nějak zklidnil.