Středa 15-06-2011

Zítra nejdu do práce. Nemám se tam jak dostat.  Tak jsem domluvená se šéfíkem, že budu pracovat z domova. Odpoledne bych si chtěla jít zaběhat. Snad se najde nějaký nestávkující řidič a pojede autobus, který staví u nedalekého lesoparku. Když nic nepojede, tak tam holt dojdu pěšky, no.

Dneska od pěti se u náš před prací konala zumba párty. My tam v tom našem komplexu máme jedno fitko, které občas něco takového pořádá. V tomhle období probíhá taky volejbalový turnaj mezi jednotlivýma firmama, takže tam celý den někdo hraje, píská, řve. A my máme kancelář v budově přímo u volejbalovýho hřiště. To je potom motivace k práci jak prase!  No, ale zpátky k zumbě. Dneska jsem poprvé viděla, co to vlastně je a docela jsem se nasmála. Na to by mě V ŽIVOTĚ nikdo nedostal!  Mimo jiné tam taky měřili tuk v těle, váhu a tak. Tak jsem tam šla s kolegyní. No, dopadlo to, jak jsem čekala. Mám víc tuku, než bych měla mít. Co je překvapivé, že mám o 0,2 kg víc svalů v pravé noze než v levé.  Nevím, jak jsem tohle dokázala. Ale je dobré, že mám dost svalů. Tak jenom ten tuk na bříše a trochu tuku na rukou by potřebovalo dolů. Dobré je také to, že tuk je podkožní a neobaluje mi orgány, takže mi nehrozí žádné kardiovaskulární onemocnění. Akorát je dost blbý, že mám hodně pomalý metabolismus. Ono se asi ani není čemu divit. Když jsem byla v pubertě, tak jsme s našima dost sportovali (naši sportují hodně dodnes). Jezdili jsme hodně na kole, plavali, hodně chodili, v zimě na lyže... pořád něco. A do toho jsem vlastně každý den hodinu cvičila. Pak jsem začala chodit na aerobik a do posilovny. A pak se mnou začala pořádně mlátit puberta a já se přestala hýbat, začala jsem kouřit a pít alkohol. Takový Mekáč nebo smažák s hranolkama završený palačinkou se šlehačkou v deset večer nebyla výjimka. A já měla pořád 50 kg. Až si tělo jednoho dne řeklo dost a já začala pomalu ale jistě přibývat na váze. A nepomohlo mi ani to, že jsem začala pravidelně chodit do posilky. To byla moje nejoblíbenější posilovna. Byla dámská a měla jsem jí naproti baráku. Jenže jí zrušily a já od té doby nenašla takovou, která by mi vyhovovala. Nechce se mi někde platit členství přes tisícovku měsíčně, když si nejsem jistá, jestli to využiju. Snaží se mě do toho dotlačit švagrová, ale zatím se statečně bráním. Momentálně mi vyhovuje ta jóga a běhání. Ale nějakou dobrou posilku bych už uvítala.

Jenže cvičení není všechno. Musím změnit i jídelníček a musím se přiznat, že poslední dobou mám chuť hlavně na maso, zeleninu a ovoce. Třeba mě fakt láká si nakrájet zeleninu a zamíchat do toho cottage.

Na zítra mám k snídani přichystané jahody s bílým jogurtem. Mňam! Snažím se jíst 5x denně, takže mám pocit, že pořád jenom jím a nemám vůbec hlad. Když budu ale tyhle svoje chutě poslouchat, tak se ten metabolismus snad zase zrychlí.

Včera jsem si byla sednout s kolegyní a dvěma kolegama z bývalé práce. Kromě jednoho kolegy už žádný z nich nepracuje pod tím idiotem, ale ve firmě pořád jsou. Teda ten druhý kolega pracuje v dceřinné společnosti. Dneska se pořádal dětský den a každý si tam mohl vzít kohokoli z rodiny. Dělala jsem si z té bývalé kolegyně srandu, že tam s ní půjdu jako dcera (ono je jí nějak přes 60). Úplně nejvíc to ale rozsekl bývalý kolega (budu je muset nějak pojmenovat), když mi při rozloučení řekl, ať tam s ním jdu dneska jako jeho přítelkyně.  Mimochodem - ten je svobodný, nedávno jsem tady o něm psala, že se rozešel s přítelkyní. Chvilku jsem o tom přemýšlela, ale pak jsem to zavrhla. Nechtělo by se mi odpovídat na dotazy bývalých kolegů, jak se mám, co dělám, co se stalo v létě (zmizela jsem ze dne na den) atd. Ale ženáč by asi koukal.  Ten tam určitě šel s celou rodinkou a asi by koukal, kdybych se tam objevila s kolegou, že spolu chodíme. 

Včera mi zase psal Objev, cože dělám v sobotu, jestli zase nechci něco podniknout.  No, na sobotu už mám plán, o kterém usoudil, že mu s kamarádem nemůžou konkurovat. Jdu pomáhat jedné neziskovce při mistrovství ČR v dovednostech vodicích a asistenčních psů. Moc se na to těším. Je super, že se organizují takové akce. Jednou jsem se tam byla podívat na dni, kdy byla psí promoce a vycvičení pejsci byli předáváni nevidomým a postiženým a docela mě to chytlo. Je úžasný vidět, jak ten pes rozzáří dítě zkroucené na vozíku jenom tím, že je. Hlavně si pak člověk mnohem víc váží toho, že je zdravý a nic mu nechybí. A právě proto, že jsem zdravá a nic mi nechybí, pomůžu ráda někomu, kdo to potřebuje.

Tak jsem klukům řekla, ať se tam přijdou podívat a jsem na ně zvědavá, jestli nakonec dorazí. Jo, a v pondělí jsem byla u psycholožky, které jsem poprvé vyprávěla o Objevovi trochu víc a říkala jsem jí, jak bydlí naproti mamince, která mu pere, žehlí a vaří. Zhrozila se a řekla mi, ať od něj dám okamžitě ruce pryč, že takový člověk nehledá partnerku, protože má svojí matku. A má pravdu. A já nikomu nechci dělat mámu, chci rovnocenného partnera.

Takže jdu v pátek na rodinné konstelace a nechám si postavit konstelaci na partnerské vztahy. S rodinnýma vztahama mi to strašně pomohlo, tak třeba mi to pomůže i v téhle oblasti. Mimochodem, díky těm konstelacím už vůbec nepotřebuju k té psycholožce chodit. Teď jsem měla jenom nějaký výkyv, ale už je to zase dobrý.

Jo, a poradila mi fakt super věc. Já nemám totiž žádnou trpělivost. Tak mi doporučila, abych si dala na mokrou vatu nějakou pecku a sledovala, jak klíčí a pomalu roste a snažila se to přenést do svého života. I když se budu prej snažit sebevíc, tak z té pecky nebude kytka hned. A to se vsaďte, že bude! 

Koukám, že jsem se zase rozepsala. Když mě krátké články nějak nejdou.