Tak je po víkendu.
Víkend byl docela fajn, ale dneska to na mě nějak padlo a jsem ze všeho zpruzená. Včera jsme vyrazili na výlet na Hrádek u Nechanic. Kamarád s sebou vzal kolegyni z práce. Moc milou holku, se kterou byla sranda, takže jsme se dost nasmáli. Prudilka už kluky vytočila takovým způsobem, že pochybuju, že se ještě někdy všichni dohromady sejdeme. Jo, ona je fakt psycho, ani moc nemám chuť tady o tom psát a fakt doufám, že už se neuvidíme.
Objev přijel novým autem. Bílým. Místo bíleho koně. No, nic.
Na Hrádku u Nechanic je moc krásně. Tady přikládám pár fotek:
Za Hrádkem je krásný park a zároveň golfové hřiště. Prošli jsme se tam i zpátky, já s tou kamarádovou kolegní bosy. Je to neuvěřitelně příjemný projít se po takovém angličáku bosky.
Pohled z druhého konce parku:
Pak jsme jeli do Nechanic na oběd, protože tam zrovna byla polední přestávka a nemohli jsme jít dovnitř na prohlídku. Na obědě jsme se docela zdrželi, protože tam byla pomalá obsluha a hlavně bylo takový vedro, že jsme se na prohlídku vyrpdli a rozhodli se jet vykoupat na Sadskou (písečný lom). Jen, co jsme dojeli k vodě a vlezli do ní, tak se zatáhlo a sluníčko už nevylezlo. A já jsem se v plavkách fakt styděla. Těch 10 kilo, co jsem za posledních pár let nabrala je prostě znát. Po včerejšku už mě Objev chtít nebude.
Jenže pak to na mě nějak padlo a nepomohlo mi ani to, že jsem strávila odpoledne u bazénu a krásně jsem se opálila. Objev se mi prostě pořád líbí a nevím, kdy mě to přejde. Problém je v tom, že kluci mají takový vztah, že se mezi ně jen tak nějaká holka nedostane. Tráví spolu soboty (v neděli chodí Objev do posilky, takže se žádné výlety nepodnikají, přes to prostě nejede vlak), dovolené, chodí spolu do kina, na jídlo... Jsou nerozlučná dvojka. Po včerejšku si myslím, že nejsou teplí, ale jejich život jim prostě vyhovuje tak, jak je. Najdou si nějaké ty kamarádky, se kterýma blbnou a jezdí na výlety, občas s někým něco mají a tím to hasne. Je to prostě beznadějný. Myslím pro mě. Proč se mi, sakra, někdy nemůže líbit někdo, komu já se taky líbím? Proč se mi musí vždycky líbit někdo absolutně nedostupnej??? Už mě to nebaví!
A krom toho se mi v pátek ozval ženáč. Dala jsem si na facebook své krásné "profesionální" fotky. On mi napsal, že jsem docela odvaha, že je dávám na facebook, ale že musí uznat, že i když mě od toho odrazoval, tak se fotky povedly a jsou fakt krásný. Jo, měl tenkrát nějaký kecy, že proč bych se měla nechávat fotit, bla, bla, bla... Ale já ho neposlouchala. Odpověděla jsem mu, že děkuju, že jsem ráda, že se mu ty fotky líbí a že z nich mám radost. Nevím, jestli zůstane jenom u toho nebo jestli se bude zase snažit navázat kontakt. Asi by bylo nejlepší, kdyby mě nechal být, protože jsem momentálně v takovém rozpoložení, že bych mohla zase udělat nějakou blbost.
Musím přijít na to, co na tom Objevovi pořád mám???