Jak tady nedávno psala empress o svém fňukacím období, tak teď momentálně ho mám já. A situace v práci mi zrovna moc nepřidá.  Včera to byla nálada spíš vzteklá, dneska je opravdu fňukací. Hned po práci jsem odjela domů a zavřela se tady s počítačem a nechci vůbec nikoho vidět. A ještě si pouštím pokud možno pomalé

Život je samý překvapení! Já o to ale ani nějak moc nestojím. Obzvlášť o ty nepříjemný překvápka. Absolutně nechápu to, co se mi teď v životě děje a nechápu ani to, proč se mi to děje. V neděli jsem to už trochu naznačila a teď to zase trochu pokročilo.

Včera za mnou byl šéf, že by se mnou potřeboval soukromě mluvit. Že už to v sobě dusí asi měsíc a musí to ventilovat a jestli bych mohla

Dneska jenom ve zkratce. Užila jsem si super víkend. Byla jsem u mámy a kupodivu to bylo docela v pohodě. V sobotu po obědě jsem měla sraz s kamarádkama a večer jsme jeli s našima, kamarádkou a její mámou na Křivoklát, kde byl koncert - Vivaldiano. Už jsem na tom byla kdysi v Hybernii a byla to naprostá bomba. Tak jsem si říkala, že na nádvoří hradu to bude taky super a taky bylo! Sice to nebyla

Na dnešek se mi zdál naprosto strašný sen. Byla jsem v nějakém domě na pobřeží a každou chvíli ho zalila velká vlna. Byl tam i táta a tak. Vždycky, když přišla ta vlna, tak jsem na chvilku zadržela dech a ona zase odešla. Jenže pak přišla obrovská vlna a já byla dlouho pod vodou a nemohla jsem se nadechnout. A to mě vzbudilo. Nedýchala jsem, takže jsem se musela nadechnout, abych se neudusila...

Tak tohle mluví za vše. Nemám sílu psát, jsem uvařená. V bytě je nedýchatelno, v práci je zima. Bolí mě z toho průdušky a nemůžu dýchat. V noci se mi blbě spí, protože jsem buď zpocená až na .... nebo pod oknama někdo řve...

Zítra mě čeká prezentace před naším týmem na téma,

Dneska jsem byla násilím sražena ze svých obláčků na zem, do tvrdé reality. Shodil mě tam můj bývalý šéf a nikdo se ho o to neprosil. Na druhou stranu jsem ráda, že jsou lidi, kteří jsou upřímní jako on. Nějak jsme si dneska psali a došli k tomu, že on poznal, že s naším ženatým kolegou něco mám. Napsal mi o něm věci, které jsem nevěděla, ale jsem ráda, že je vím. Zřejmě nejsem ani první ani poslední

Vrátila jsem se ze sezení s psycholožkou. Dneska to bylo opravdu hodně přínosné. Pokládala mi otázky, které už mi sice položila několikrát, ale já si na ně ještě nedokázala odpovědět. Jedna ze základních otázek zní: "co bych dělala, kdybych byla spokojená?" No, po pravdě, já vlastně ani nevím? Musím totiž pořád něco řešit a nevím, jak přestat věci řešit.

Ve svých téměř třiceti

Blíží se zítřek - první pracovní den od toho, co se stalo v pátek a první den, kdy zase uvidím po dovolené kolegu. Mám strach. Není mi dobře od žaludku, mám průjem a vůbec nemám chuť na jídlo. Nejradši bych tam nešla, ale nemá  cenu se tomu vyhybat. Mám strach, aby se mi zase neudělalo blbě... ale snad už jsem se trochu poučila a vím, že nemám tak moc dýchat, tak bych to snad zvládla.

Včera

Jak na to tak koukáím, tak teď píšu skoro každý den. Takhle to vypadá, když hodně přemýšlím a třídím si myšlenky...

Mluvila jsem s kolegyní, která je úplně vyřízená z našeho šéfa. Je to manipulátor. A začínám si uvědomovat, že na tom, že mi bylo blbě, má práce větší podíl, než jsem si ochotná připustit. Pořád jsem to sváděla skoro všechno na ženatého kolegu, ale práce za to může docela hodně taky. Zase. Šéf si mě zřejmě vybral do hloučku svých oblíbenců, ale to nic nemění na tom, že na mě teď vyvíjí docela tlak. I když jak se to vezme... Já jsem docela dost schopná ho na sebe vyvíjet sama, protože chci hned všechno umět a být ve všem perfektní. Pak se nemůžu divit, že je mi zle, že jo. Nejradši bych se na všechno vy

Sedím na balkoně a koukám na západ slunce. Je nádherný večer. I vzduch krásné voní. Na ulici už se začínají rozsvěcet lampy. Opravdu je znát, že se den zase krátí nebo se mi to jenom zdá?

Odjela jsem dneska s bráchou k mámě. Ta je ale s Bohoušem na dovolený, takže tady mám klid. A mám teď melancholickou a přemýšlivou náladu. A hlavně si musím dělat pořádek v hlavě.

Dneska jsem měla,

Teda dneska mám den, na který opravdu jen tak nezapomenu! Ale zapomněla bych na něj ráda a hned. Dneska ráno jsem s vypětím všech sil v stala a šla do práce. Říkala jsem si, že je pátek, tak už to nějak přežiju. Jenže v práci se mi udělalo zle. Nemohla jsem najednou dýchat. Tak jsem použila