empress: Jo jo, trvej na svým. Je to pěknej manipulátor. Chce se bavit jako dřív, ale zatím má určitě něco za lubem!
Zejtra to nebude tak hrozný, jak si o představuješ teď! Naše představy jsou vždycky horší než skutečnost. *mala* A člověk vydrží hodně. Prostě tam budeš sedět a uvidíš, jak to bude dobrý. Dej si oraz!
lucik*: Chce se bavit jako dřív a v duchu podle mě doufá, že zase podlehnu.
Jo, o tom, že ty představy jsou vždycky mnohem horší než skutečnost, jsem se přesvědčila už asi milionkrát a stejně mám vždycky zase a zase strach. Teď mi ještě kamarádka odřekla sraz, protože je tady šílená bouřka, tak to na mě nějak padlo a brečim si tady. Snad to bude někdy zase lepší.
empress: Včera jsem si taky pořvala... Už to muselo ven. Teď sedím v práci a když tu nikdo není, cvičím úsměv do zrcátka. A už mě bolí celá držka. A mám pocit, že čim dýl cvičím, tím hůř mi to jde.
lucik*: Jo, ono se člověku fakt udělá líp, když si pobrečí... Nevím, proč si to pořád zakazuju a beru to jako něco špatného. *nevi*
To je dobře, že to trénuješ, třeba Ti to fakt začne jít samo... Asi je to opravdu něco, co musíš překonat a naučit se, jinak s tim budeš narážet pořád.
Já zase sedím v práci a čekám, kdy se ozve kolega... Už jsme se viděli, musím kolem něj chodit. Zatim nic, tak je mi docela fajn. :-)
empress: Tak doufám, že ti bylo fajn až do konce pracovní doby... Zmetek, udržuje tě akorát v napětí. Já bych mu ty haxny usekala, aby za mnou chodit nemohl!
lucik*: On za mnou nechodí. :-) Bylo fajn až do konce pracovní doby, protože jsem se vyhybala úsměvům, očnímu kontaktu... V podstatě jsem ho ignorovala. Jenom na mě trochu padnul smutek, když odešel domů.