Článek Středa 07-07-2010
Moderované komentáře k článku: Středa 07-07-2010
empress: A já si vždycky říkala, jak je blbý, že se neumim ovládat. Když je mi smutno, je to na mně prostě vidět a nic se mnou nehne. Když jsem nasraná, tak taky. Pláč udržet neumím, jen velice těžko. Neumím se v tomhle přetvařovat (takže až budu mít blbou náladu, tak se v práci usmívat nebudu nebo max. udělám nějakou zkřivenou držku podobnou úsměvu). Ale naopak umím dost dobře potlačit smích. Nestává se mi, že bych musela dusit smích někde, kde je nevhodné se smát. To tu kamennou tvář udržet umím. 
Ale když se smát můžu, tak klidně nahlas, a to i když jsem sama nebo mezi stovkou lidí.
Co to vlastně znamená naplno prožívat pocity? Já ani nevim, jestli je opravdu naplno prožívám nebo z nich stejně jako ty dělám něco, co nejsou. Většinu doby se stejně mám tak nějak neutrálně.
lucik*: Buď ráda, že se neumíš ovládat a přetvařovat. Mě to jde hodně lehce a potřebuju se toho zbavit, protože to stojí hodně energie.
Prožívat pocity znamená, že když je Ti smutno a chce se Ti brečet, tak brečíš. Když je Ti do smíchu, tak se směješ. Já se tvářím pořád stejně - pořád se usmívám, i když je mi na umření nebo do breku.
empress: Hm, tak to opravdu neumím. Ani na povel a ani když je to důležité. Nepřemůžu se. Aspoň že z psychologického hlediska je to teda dobře.
lucik*: Je to dobře. Když to potlačíš, tak se to stejně někde projeví... a třeba mnohem hůř. U mě se to projeví třeba úzkostí.
empress: Nebo tím, že se mi za 20 let rozvine něco mnohem horšího, že jo... Z těhle stresů jsou ty rakoviny a podobný hnusy. A nejen to, stres vůbec strašně oslabuje imunitní systém, takže z toho jsou i rýmy, chřipky... Jedna známá mojí známý se tak trápila láskou, až jí jednou na Vánoce chytly záda, že se nemohla hnout a musela do nemocnice. Nepochybuju, že to spustil její psychický stav.