empress: Mně se špatně dýchá celý život a to mě teda nenapadlo, že by to mohlo mít souvislost s psychikou! Jsem taky dost stresovaná, respektive nechám se stresovat a dramatizuju. A vždycky to tak bylo! A ještě hůř se mi dýchá, když jsem nevyspalá, to je skoro na udušení...
Máš pravdu, dneska by ses měla mít ráda. Když se mně něco děje, tak si nad sebou představuju velkou ruku, která mě hladí a taky hlas, který mi říká "malá". A hned mám pocit, že si něco strašně moc zasloužím a taky si to rovnou dopřeju. Např. odsunu všechny povinnosti a jdu si hajnout. Nebo se napapám. Prostě když mi není dobře, zasloužím si všechno na světě! Ty taky, tak si honem vymysli, čím se odměníš a utěšíš, žes to dneska všechno vydržela.
lucik*: Těšila jsem se na Tvůj komentář.
Já jsem dneska právě taky ještě nevyspalá, protože jsem nemohla dýchat taky včera večer. Mě se většinou dýchá dobře, kromě léta, kdy kvetou trávy. Někdy je to horší i v při nějaké námaze - třeba když jdu do kopce. Ale většinou to u mě souvisí s psychikou - něčím se dusím.
Jediné, co dneska zvládnu, je lehnout si. Jsem strašně unavená. Ještě do sebe teda nacpu špagety, abych neměla hlad, ale to je pro mě fakt jenom povinnost. Takže se dneska odměním tím, že už nebudu nic dělat?
empress: Do kopce nebo do schodů - to je jedno, nahoře jsem vždycky na pokraji sil. Ale to přičítám nejen mým chatrným plicím, na kterých mi leží všechny starosti, ale taky mizerné kondici.
Někdo se při rozčílení chytá za srdce, my nemůžeme popadnout dech.
Já mám teď taky do ÚT volno, ale pro změnu se musim odpoutat od toho, abych myslela na ten problém v práci. Tíží mě to. Ach jo. Většinou se mi daří házet za hlavu to, co na mě čeká "až zítra". Ale tady se prostě DOPŘEDU bojim a asi si tim pádem zkazím cenné dny volna. Kruci, jsem na sebe taky naštvaná! Přitom se nemůže stát nic horšího než to, že mě vyhodí a já si najdu jinou práci.
A je to snad katastrofa? Neni, za rok už ta událost nebude znamenat nic. Hernajs, musim si to volno přece užít a nemyslet na kdejaké idioty!!!
lucik*: No... mizerná kondice taky udělá svoje.
Víš, co, já se zkusím nemyslet na to, co bude ve středu a ty to zkus taky, jo? Je fakt, že se nemůže stát nic horšího, než že tě vyhodí, ale mě osobně by to taky stresovalo docela dost. Není to žádná prkotina. I když nejde o zdraví nebo o život. Ale mě neposlouchej, já taky všechno moc dramatizuju a řeším.
marinka: K tomu dýchání,:když je Ti blbě, tak to chce prodejchat, to je pravda, ale musí to jít přirozeně, né přes moc, to se Ti pak snadno zamotá hlava a udělá blbě. Spát se neboj, pusť si nějkou klidnou muziku a před spanim si udělej mlíko s medem(to docela zabírá). Toho ženatýho kolegu Ti teda fakt nezávidim, je to pitomec. Nechci Tě k ničemu navádět, ale nejspíš ho odradíš, když mu někde(ale v práci radši ne) uděláš pořádnou scénu. To se Ti pak bude vyhejbat. No anebo se prostě drž. Ať tak nebo onak, držim palce.
lucik*: No jo, to jsem dneska taky zjistila, že nesmím dýchat tak moc...
Kolegovi scénu dělat nechci, asi bych to ani nedokázala, ale asi ho budu muset poslat do prdele, aby mě už neotravoval. Ale nejdůležitější je si to srovnat v sobě. To mi pomůže nejvíc.
A děkuju.
empress: Já se obávám, že když ho pošleš do prdele, nalepí se na tebe ještě víc. Chlapi jsou lovci a víc si hledí toho, co je jim nedostupné.
marinka: Ty to zvládneš, uvidíš, trpělivost, děvče, trpělivost.Jo a bacha, některejm chlapům se ženský, který je posílaj do prdele, líběj ještě víc. Maj to, lovci, v genech, no.Tak aby to pak nebylo ještě horší.
lucik*: Holky, obě máte pravdu. Zrovna on je velkej lovec, protože vždycky, když jsem z toho začala couvat, tak se začal víc snažit. Ale já si myslím, že už teď nepodlehnu.
marinka: Holka zlatá, když už ho tam teda budeš posílat, řekni mu to jasně a nezapomeň zmínit, že je Ti odpornej(i když třeba neni), on už si najde náhradu. A ty si časem taky určitě najdeš někoho lepšího(nebo někdo Tebe).
lucik*: Ano, řeknu mu to jasně. Je mi jasný, že když nebudu já, tak bude jiná. Je mi z toho fakt nanic.
nena: *malá* asi je to pravda, když je člověku zle, měl by si vzpomenout na to, jak ho kdysi hladili, chovali, milovali, ten pocit tam někde v podvědomí zůstal, tak ho "vydoluj!". (ženatýho kolegu pusť k vodě, stejně si s tebou jen hraje, až se nabaží, najde si k hrátkám jinou)*čert*aby ho vzal!
---
nena.pise.cz
lucik*: Ženáče jsem k vodě už pustila před 2 týdny, než odjel na dovolenou, ale on to nebere vážně a píše mi i z dovolený, že už se to krátí a že se na mě těší. Já jsem mu jasně napsala, že se na něj netěším. Jenže je mi ho pak líto, když vidím, jak je z toho smutný. Teď už je ten konec definitivní, i když on to bude zkoušet dál a bohužel se budeme potkávat v práci.
Jo, asi bych si měla vzpomenout, jak mě kdysi rodiče hladili... to jsem ale byla asi mimčo a už je to hodně hluboko. Pokusím se to vydolovat. Děkuju.