|
Škoda, že není každý pátek svátek. Docela by se mi to líbilo. Ale komu ne.   |
|
Tak už se snad začínám z toho svého "šílenství" vzpamatovávat. Od té doby, co jsem potkala pianistu, jsem měla problémy se spaním a celé dny jsem byla napjatá jenom ze svých myšlenek a představ. V pátek jsem dospěla k názoru, že takhle to už opravdu dál nejde a že bych s tím něco měla udělat. Nejlépe se uklidnit a přestat vysedávat u facebooku. V pátek po práci jsem měla sraz s kamarádkou, šly jsme si sednout a pokecat, takže v pátek jsem na facebooku opravdu moc nebyla a fakt mi to prospělo. V sobotu dopoledne jsem se na facebook teda mrkla a on byl online a nenapsal! Věděla jsem, že má docela velký koncert, tak jsem přemýšlela, že mu napíšu a popřeju mu. Místo toho jsem to ale vypnula a šla dělat něco jiného. Jenže se mi to rozleželo v hlavě, ale on už pak na facebooku nebyl, tak jsem mu poslala zprávu: "Hi handsome, good luck for today´s concert."  Všímám si, jak mi tenhle flirt zvednul sebevědomí. Začala jsem si víc věřit a jsem odvážnější. Nestalo se to ze dne na den, snažím se na tom neustále pracovat, ale už začínám vidět výsledky. Začala jsem se považovat za atraktivní. Uvědomuju si, že mám hezký obličej, vlasy, chodím hezky oblečená... (to, že se mi nedaří zhubnout a mám celulitidu tady teď zmiňovat nebudu. Udělala jsem obrovský pokrok v reakcích na věci, které se mi nelíbí. Dřív mi nějakou dobu trvalo, než jsem si uvědomila, že mi někdo řekl něco hnusnýho a už vůbec jsem na to nedokázala v tu samou chvíli reagovat. Teď se to najednou změnilo a uvědomila jsem si to v pátek. Měla jsem nějakou střevní chřipku a ve středu jsem byla doma. Ve čtvrtek jsem šla do práce, ale šéf mi řekl, že vypadám blbě a ať koukam jet domu, že nechce, abych ho nakazila, protože on by pak nakazil děti atd... Je fakt, že mi bylo cestou do práce blbě, ale nemyslím si, že by to bylo tak hrozný, že bych ještě někoho nakazila. Psala jsem to teda kolegyni/kamarádce, která byla koordinátorka asistentek a tedy taky moje šéfka (teď už je jenom neoficiálně, protože koordinátorky zrušili). Psaly jsme si přes náš firemní komunikátor. Ona mi napsala, ať teda mažu domu, že ostatní opravdu nestojí o to, aby blily a sr |
|
Nevěřím tomu, co se mi to děje v životě. Prostě je to neuvěřitelný.  Jedná se stále o krásného pianistu. V pondělí jsme si vyměnili pár hezkých mailů, zeptal se mě, jestli jsem na facebooku, požádal mě tam o přátelství a já jsem si myslela, že tím to skončilo. Ale stejně jsem byla tak nějak v euforii z |
|
... aneb jak jsem flirtovala s pianistou. Ale ne s tím naším na tady na blogu.  To bylo tak. Jako každý rok pořádala máma v sobotu benefiční koncert. Bylo tam pozvané nějaké česko - lucemburské trio (housle, cello, piano, na piano hrál ten Lucemburg), které jsem neznala a taky Alfred Strejček, kterého |
|
Od minulého týdne se vezu na vlně euforie. Čekám, kdy to skončí a ono nic. Naopak, euforie se zvětšuje. V pátek jsem měla půl dne dovolenou. Jeli jsme s Objevem a s kamarádem na Ferrari. Objev od nás totiž dostal jízdu ve Ferrari a chtěl, abychom tam jeli |
|
Musím vám napsat, co se mi dneska cestou do práce stalo. No, takže od začátku. Normálně si tak jedu metrem, posloucham hudbu a přemýšlím si. Najednou si proti mě sednul obrovský, asi dvou metrový |
|
Uff, konečně taky sedím. Teda ne, že bych v práci neseděla dost, ale teď ani nemusím přemýšlet a můžu si jen tak číst a koukat na TV a udělat si nehty a nadechnout se. V práci to vypadá, že na novou pozici přestoupím začátkem listopadu. Docela se na to těším. Budu se teda muset přestěhovat jinam a holky |