Sobota 17-09-2011

Uff, konečně taky sedím. Teda ne, že bych v práci neseděla dost, ale teď ani nemusím přemýšlet a můžu si jen tak číst a koukat na TV a udělat si nehty a nadechnout se.

V práci to vypadá, že na novou pozici přestoupím začátkem listopadu. Docela se na to těším. Budu se teda muset přestěhovat jinam a holky mě nechtějí pustit a mě se taky moc stěhovat nechce, ale na druhou stranu je logické, že budu sedět pohromadě s oddělením, do kterého budu patřit. Koncem září přijede šéfka oddělení, se kterou jsem měla po telefonu ten pohovor, tak jsem na ní zvědavá. Současný šéf můj přechod moc neprožívá, protože ho vzali v jedné firmě v Austrálii a on se tam bude koncem listopadu s celou rodinou (manželkou a 3 dětma) stěhovat. On už tam 3 roky žil, má tam bývalou manželku a 2 děti, takže takhle bude mít všechny děti pohromadě. Jsem fakt ráda, že jdu jinam, protože pokud bych zůstala, kde jsem, tak bych dostala za šéfa toho debila, co si na mě tak stěžoval. Mimochodem, ten se chová jakože nic, pořád se na mě usmívá, ptá se, jak se mám atd. Debil. A vůbec, bez mého současného šéfa to tam nemá vůbec cenu.

Moje fotka už je vystavená a stojí přímo naproti kanceláři, takže na ní koukám z okna a mám ze sebe radost. 

Ve středu jsem usoudila, že se brzo asi někde přerazím a že jsem pro sebe vlastně největší nebezpečí já sama.  Odpoledne měl přijít nějaký pán na revizi plynu (vždycky chodí v čase, kdy jsou všichni v práci, jak jinak), takže jsem musela dřív z práce a protože bylo hezky, tak jsem se rozhodla, že se půjdu proběhnout. A tak jsem vyrazila. Hned ze začátku jsem potkala nějakou paní, která byla podobná jedné mé bývalé kolegyni. Nějak jsem se na ní zadívala a najednou jsem ležela celá sedřená na zemi.  Zakopla jsem o kořen. Paní byla celá vyděšená, jestli jsem v pořádku a ještě se mi omlouvala, že mě tak vystrašila.  To mě fakt pobavilo.  Jasně, že jsem byla v pořádku. Akorát mám sedřené dlaně a natažené svaly na ramenou, jak jsem brzdila a pak ještě rozedřené a naražené koleno. A kalhoty, které byly původně bílé, jsou černé. Ještě dneska mám strupy na dlani a na koleni. Mimo strupů mám na koleni i pořádnou modřinu. Ještě včera jsem nedala nahoru ruce. U mě opravdu platí rčení "Sportem k trvalé invaliditě". Zítra půjdu běhat znovu....

Včera jsme měli v práci Summer party. Počasí se fakt povedlo a bylo to super.

Já jsem se dopoledne cítila dost podivně. Plno lidí tenhle týden onemocnělo a na mě taky něco lezlo, tak jsem si říkala, že tam nepůjdu a raději si půjdu lehnout domů. Pak jsem si říkala, že když je takový hezký počasí, tak bych tam na chvilku mohla. Když mě tam šéf odvezl autem, tak proč ne, viď. Ta chvíle se nakonec protáhla a já přišla domů někdy kolem devátý (bylo to od 14:00). Měli jsme to v jednom sportovním areálu u Vltavy. Měli jsme raut, část lidí hrála minigolf nebo ping pong. Pak nám přistavili motorové čluny, tak jsme se na ně vrhli a vyrazili na projížďku po Vltavě. Byla to paráda! Chvíli jsem i řídila.  Pak jsem se najedla a šla hrát ping pong. Sice jsem pořád prohrávala, ale děsně mě to bavilo. No, a najednou byla tma. Tak jsem tam ještě chvilku pokecala s ostatníma a pak jsem se sebrala a šla jsem domů.

Dneska ráno jsem totiž zase vstávala. Ne nějak brzo, ale nemohla jsem se válet. Zase jsem dobrovolničila pro tu neziskovou organizaci, co dává nevidomým a postiženým vycvičené hafany. Dneska byla psí promoce. Předávali se nově vycvičení pejsci. Měli to fakt jako promoci, museli přísahat, že se budou o páníčka dobře starat a jako slib museli olíznout žezlo (to bylo samozřejmě něčím namazané ). Já jsem z toho dneska moc neměla, stála jsem na druhé straně areálu u vchodu a rozdávala jsem lidem programy a ankety. Ale už jsem to viděla loni, tak mi to nevadilo. Krom předávání pejsků tam byly taky ukázky jejich dovedností. Taky se tam křtil poník, který bude taky jako asistenční. Zajívamé. Zpíval tam Miro Žbirka, Marta Kubišová a přišla i Ivana Gottová!  Motalo se tam i plno jiných známých lidí. Našim vchodem třeba vlezla Tonya Graves, tak jsem jí musela dovést dopředu k ostatním VIP. Teda mohla jsem jí tam poslat, ale já jí raději dovedla.  Chvilku před tím jsem se fotila s Václavem Vydrou. Normálka, že jo.  Až na to, že z Vydry jsem byla úplně vydřená a musela jsem to pak hned zavolat mámě a fotku dát na facebook a tak. Ale to nikomu neříkejte. 

Přijela tam za mnou kolem poledne kamarádka s mimčem. Loni tam dobrovolničila ona a já se tam přišla podívat, letos to bylo naopak.  Udělala jsem jí tam pár pěkných fotek. Musím je teď ještě projít a vybrat pro ní ty nejlepší. Když jsme tam spolu odpoledne seděli, tak šel najednou kolem Vydra a kamarádka na něj: "Jé, vy nám nesete kytičku!" Nesl kytku, kterou tam dostal krom jiných věcí jako poděkování za účast. No, on jí tu kytku fakt dal! Že by mu prej stejně uschnula. Ona se ho pak hned zeptala, jestli se s ním může vyfotit, tak jsem se teda nechala vyfotit taky. Tvářím se tam jak hovado, ale to nevadí.  Dělaly jsme si z něj srandu, jestli se nechce vyfotit s kočárem, že bysme to prodaly do Blesku.  Byl prostě skvělej! Hrozně sympatickej a pohodovej. No, úžasnej! Ale jinak z něj vůbec vydřená nejsem...  Mám ráda lidi, kterým sláva nestoupne do hlavy a drží se při zemi. A zrovna jeho mám jako herce fakt ráda. Akorát sebe bych z tý fotky potřebovala vymazat. Jak já se někdy dokážu tvářit, hlavně když se stydím, to je fakt neuvěřitelný....

No, a teď jsem si teda konečně sedla a dělám si večeři. A je mi dobře. 

Jo, a tohle jsem včera zahlídla na Óčku. Parádní choreografie i oblečení a klukům ta růžová rtěnka vyložené sluší!  Mimochodem, ten v růžovém krátkém tílku se mi tenkrát dost líbil.