Neděle 23-10-2011

Tak už se snad začínám z toho svého "šílenství" vzpamatovávat. Od té doby, co jsem potkala pianistu, jsem měla problémy se spaním a celé dny jsem byla napjatá jenom ze svých myšlenek a představ. V pátek jsem dospěla k názoru, že takhle to už opravdu dál nejde a že bych s tím něco měla udělat. Nejlépe se uklidnit a přestat vysedávat u facebooku. V pátek po práci jsem měla sraz s kamarádkou, šly jsme si sednout a pokecat, takže v pátek jsem na facebooku opravdu moc nebyla a fakt mi to prospělo.

V sobotu dopoledne jsem se na facebook teda mrkla a on byl online a nenapsal! Věděla jsem, že má docela velký koncert, tak jsem přemýšlela, že mu napíšu a popřeju mu. Místo toho jsem to ale vypnula a šla dělat něco jiného. Jenže se mi to rozleželo v hlavě, ale on už pak na facebooku nebyl, tak jsem mu poslala zprávu: "Hi handsome, good luck for today´s  concert."  Pak jsem to už definitivně vypnula a šla si nakoupit. Když jsem se vrátila, už jsem tam měla zprávu, že mi moc děkuje - za přání i za to, že ho nazývám "handsome".  Dost mi to zlepšilo náladu a přemýšlela jsem, že mu odpovím něco v tom smyslu, že za to nemá děkovat, protože prostě handsome je. Ale vykašlala jsem se na to. Řekla jsem si, že už odpovídat nebudu. Dneska jsem teda ještě něco vyvedla - dala jsem si jeho fotku na plochu.  Nooo, ale asi to zase brzo vyměním a tím to pro mě končí.

Všímám si, jak mi tenhle flirt zvednul sebevědomí. Začala jsem si víc věřit a jsem odvážnější. Nestalo se to ze dne na den, snažím se na tom neustále pracovat, ale už začínám vidět výsledky. Začala jsem se považovat za atraktivní. Uvědomuju si, že mám hezký obličej, vlasy, chodím hezky oblečená... (to, že se mi nedaří zhubnout a mám celulitidu tady teď zmiňovat nebudu. ). Taky jsem chytrá a je se mnou sranda. A taky jsem hodná a ... a ... a .... není nad to se pochválit.  Chtěla jsem tím prostě jenom říct, že si konečně uvědomuju i svoje kvality a ne jenom nedostatky a začínám se podle toho chovat.

Udělala jsem obrovský pokrok v reakcích na věci, které se mi nelíbí. Dřív mi nějakou dobu trvalo, než jsem si uvědomila, že mi někdo řekl něco hnusnýho a už vůbec jsem na to nedokázala v tu samou chvíli reagovat. Teď se to najednou změnilo a uvědomila jsem si to v pátek. Měla jsem nějakou střevní chřipku a ve středu jsem byla doma. Ve čtvrtek jsem šla do práce, ale šéf mi řekl, že vypadám blbě a ať koukam jet domu, že nechce, abych ho nakazila, protože on by pak nakazil děti atd.

.. Je fakt, že mi bylo cestou do práce blbě, ale nemyslím si, že by to bylo tak hrozný, že bych ještě někoho nakazila. Psala jsem to teda kolegyni/kamarádce, která byla koordinátorka asistentek a tedy taky moje šéfka (teď už je jenom neoficiálně, protože koordinátorky zrušili). Psaly jsme si přes náš firemní komunikátor. Ona mi napsala, ať teda mažu domu, že ostatní opravdu nestojí o to, aby blily a srli. Napsala jsem jí, že něco dodělám a půjdu, načež mi přišla odpověd: "VYPADNI!!!!!!!!!!!!!" Koukala jsem na to a krve by se ve mě nedořezal. Tohle jsem od kamarádky nějak nečekala. Nesměle jsem se jí zeptala: "cože?" a doufala jsem, že si třeba uvědomí, že to trochu přehnala. Ale přišla mi odpověď: "BĚŽ DOMŮ. HNED". Bylo mi z toho do breku. Když jsem dodělala, co jsem potřebovala, tak jsem se sbalila a jela domů. Pak jsem v noci ani nemohla spát, protože jsem to "vypadni" měla pořád před očima. V pátek už mi bylo dobře, takže jsem byla normálně v práci celý den. Stála jsem ve vchodu do skládku a řešila s kolegyní, že zase nemáme hlavičkové papíry, když tam přišla tahle holka a řekla mi: "uhni". V tu chvíli jsem sama sebe překvapila, protože jsem na ní vyjela a řekla jsem jí, ať se laskavě zase začne chovat normálně. Když řekla, že jí to normální přijde, tak jsem jí stejně ostře jako před tím odpověděla, že mě to teda normální nepřijde a odešla jsem. Měla jsem z toho pak výčitky, jestli jsem to nepřehnala. Ale myslím si, že nepřehnala. Prostě jsem se jenom ohradila ve správný čas. Ona dala výpověď a tenhle týden je v práci naposled. Jde do konkurenční firmy na lepší pozici a přijde mi, jak kdyby najednou díky tomu začala být děsně namachrovaná a začala si myslet, že si může všechno dovolit. Hm, tak ke mě holt nemůže. Smůla. Kolegyně, která se mnou řešila ty hlavičkové papíry z toho byla celá špatná a úplně na ní bylo vidět, že neví, jak se má chovat, protože na tohle u mě není nikdo moc zvyklý. Asi si pak myslela, že mám periodu (to říká o každém, kdo je protivný ).  Tak já taky nejsem zvyklá se takhle ohrazovat, ale měla bych si zvyknout. I přes ty výčitky je to hezký pocit.  Vlastně jsem minulý víkend docela slušně odpálila i švagrovou, když měla blbou poznámku na mě a pak vyjela na bráchu. 

Přestává se mi líbit v práci. Byli jsme tam teď docela dobrá parta, ale hodně lidí dalo výpověď a místo nich nastupuje plno nových lidí, kteří jsou divný. Nemám ráda změny a nemám ráda nové lidi. A za 3 týdny přestupuju do toho jiného oddělení a tam taky nastupuje spousta nových lidí a holky, které tam teď pracujou na mě divně koukaj. I ta, co mě bude mít na starosti. Říkám si, že je to snad tím, že mají hodně práce a určitě to není mnou... Asi jsem paranoidní. Začátkem listopadu k nám ale nastoupí několik mladý kluků a mezi holkama to vyvolalo obrovské nadšení. Na našem firemním facebooku už jsou jejich fotky. Jsou to fešáci. Tak aspoň něco pozitivního.

Taky se mi podařilo vysadit část prášků na hlavu. Mám z toho radost. Vlastně dělám obrovské pokroky! Nevím, jak vám, ale mě přijde, že mi ty konstelace fakt pomohly a že se opravdu hodně měním. S mámou a otčímem mám od té doby naprosto bezproblémový vztah a já sama se taky měním. Musím si tyhle pozitivní pokroky připomínat často, protože potom hrozí, že budu mít pocit, že stejně všechno stojí za nic a pořád se plácám v tom samém. Přitom to vůbec není pravda....

Jo, a poslední dobou ujíždím na The Big Bang theory. Sex ve městě už je okoukanej, How I met your mother už jsem taky viděla a nové díly se mi nelíbí. Tak teď ujíždím na tomhle a fakt mě to baví.