Orchidejka | Středa 19-10-2011

Je mi divně a potácím se mezi dvěma světy. A potřebuju si urovnat myšlenky, proto píšu. Jsem totiž zmatená jak lesní včela. Jak říkál můj bývalý kolega: I lesní včela je proti mě orientovaný jedinec. 

Psala jsem v komentářích, že mám pocit, že pianistu znám a "vím", že je to ono. Ale na základě čeho jsem na tohle přišla? Na základě nějaké intuice nebo nějakých pocitů? Ve svém životě jsem už měla plno pocitů, proč zrovna tomuhle bych měla věřit? Bohužel ale ty pocity nemizí, i když se je snažím ignorovat. Třeba se mi to podaří rozdýchat.

Snažím se to ignorovat, protože to prostě neodpovídá tomu, co se děje ve skutečnosti. Dobře, na koncertě jsme se na sebe nemohli vynadívat. Dobře, byl rád, že jsem mu napsala mail. Dobře, přidali jsme se na facebooku a v pátek jsme si tam dost dlouho povídali a bylo to super. A dál? To je všechno. V pondělí jsem mu psala, ale neměl náladu na povídání, byl unavený. To je v pohodě. Ale jak tohle může pokračovat dál? Nijak. Dost pochybuju, že si budeme psát až do února. Dost pochybuju, že se sejdeme a pokud ano, bude to jiný, než psaní přes internet. A tím to všechno skončí. Máme hodně překážek v tom, abychom se dali dohromady. Vzdálenost, jazyk... Vlastně vůbec nerozumím tomu, že tohle řeším. Jak mě to všechno napadlo???

To se na mě jako někdo, kdo se mi líbí, podívá, vyměníme si pár mailů a já už plánuju společnou budoucnost? Já tohle nechci dělat. Nechci takhle plánovat budoucnost. Chci si to užívat jako flirt a neřešit, co bude dál. Tak proč mi to nejde? Proč jsem každou volnou chvíli přilepená na facebooku a čekám, jestli se přihlásí?

Nesnáším tyhle pocity a nesnáším se za to, že je mám. Nechci cítit. Chci žít, jako kdyby se nic nestalo. Mám přece svůj život. Tak proč pořád myslím na něj? Proč je mi špatně od žaludku, nemůžu jíst a blbě spím? Chtěla bych, aby se mi už neozval. Sice budu zklamaná, ale to jsou pocity, které znám. A je to pořád lepší, než abych se vznášela na růžovém obláčku a pak se potácela v takových pocitech, které mám teď. A nechci, aby se to opakovalo pořád dokola.

Bože, chci na to všechno zapomenout.