Konečně už zase řeším "normální věci" jako jsou chlapi.  Spíš bych tam měla dát opačný smajlík, protože to není nic moc veselého a já doufala, že to veselé bude. Jako vždy. Konečně už ale neřeším úzkosti ani labilního šéfa. Vlastně už ani neřeším ženáče. Jsem schopná s ním mluvit, ale už nejsem

Pořád se snažím být šťastná a dělám pro to opravdu hodně. Snažím se užívat si to, že pracuju jenom 4 hodiny denně a pak mám volno. Ale nejde mi to.   Když to vezmu z dlouhodobějšího hlediska, tak už je to asi lepší, ale momentálně mám trochu slabší období... díky hormonům samozřejmě. Asi mi moc nepřidá ani

Takže teď jsem měla být na cestě do Švýcarska. A místo toho jsem kde? Na gauči u TV s čajem, hromadou kapesníků, zalezlá pod dekou. Už dlouho mi nebylo takhle blbě. Tak si tak říkám - je horší, když je člověku blbě psychicky nebo fyzicky? Ono je to asi většinou dost propojené.

Teď jsem ráda, že ležím a obtěžuje mě i udělat si čaj, dojít si pro kapesník nebo na záchod. Potřebovala bych někoho,

Blíží se odjezd do Švýcarska a já místo, abych se těšila, se toho děsím a začínám snad i panikařit. Představuju si všechny možné strašné scénáře - bude mi tam psychicky zle, nebudu moct spát... nezvládnu to. Od loňského léta, kdy se mi ta moje hrůza vrátila, je to poprvé, kdy jedu do zahraničí. A fakt se bojím. Ano, už jsem byla na prodlouženém víkendu mimo domov a taky jsem se toho bála, ale ne

Tak mám za sebou 2 dny školení. Něco bylo zajímavé, něco ani ne. Ale bylo to náročné, nejenom proto, že jsme museli celé 2 dny sedět v zasedačce a učit se nové věci, ale také proto, že to bylo v angličtině. Učili jsme se věci, které budou součástí naší práce, dozvěděli jsme se základní informace o firmě a o výzkumu léků. Jenom pro zajímavost – od úplného začáku

V noci na dnešek se mi opět zdály příšerné sny. Jeden z nich byl o ženáčovi. Řvala jsem na něj, ať už mě nechá na pokoji. Copak to asi znamená?  Shodou okolností mi včera po týdnu napsal, že ptát se, jestli ho chci ještě vidět, asi nemá cenu, co. Nemá, no. Ale odpověděla jsem trochu příjemněji. Že ho

Trpělivost.... to je to, oč tu běží. To je to, co mi chybí. A nějak nejsem schopna se jí naučit.

Zrovna teď jsem v situaci, kdy mi stále není dobře a už jsem si uvědomila, čím to je. Ano stále je to změnou práce. Stále tu změnu nemůžu vydýchat. Psycholožka mi řekla, že jsem opět všechny emoce ze začátku zazdila, proto mi začalo být špatně. Teď se je tedy snažím pustit a nepotlačovat a je

Včera jsem byla v práci celý den, abych si napracovala to, že jsem byla ve středu doma. Jenže se mi večer cestou domu udělalo tak zle, že jsem myslela, že nedojedu. Dojela jsem, ale dneska jsem radši zase zůstala doma. Cítila jsem se vyčerpaná, všechno se se mnou točilo a měla jsem děsný strach. Odpoledne jsme měli celofiremní meeting a prezentovali se tam různé věci. Kamarádka a šéfka v jednom

V pondělí večer jsem byla u psycholožky. Měla ze mě radost. Řekla mi, že kdyby se mi to s tou prací stalo před 4 rokama, tak bych skončila hospitalizovaná na psychiatrii a teď to zvládam. Místo, abych z toho měla radost, tak jsem se lekla a tak si tak říkám, že co když na tý psychiatrii skončím teď? Ještě není všem dnům konec a mě teď fakt není dobře. Ale neměla bych takhle přemýšlet a dělat si

Jsem naštvaná. Slusně řečeno. A protože asi moc slušná nebudu, tak se předem omlouvám za sprostá slova.

Takže už bez slušnosti - jsem nasraná. Ještě pořád na šéfa, který se (co jsem tak zaslechla) stále rýpe v tom, co se stalo. A zřejmě vážně uvažuje o soudu. Je mi z něj na blití. Kvůli jednomu kreténovi, který nedokázal udržet ptáka v kalhotách mám život naruby, musela jsem si najít jinou

Tenhle týden se u mě vystřídaly asi všechny emoce. Nějak to na mě padlo. Do teď jsem to tak nějak zvládala, ale od neděle mi bylo na nic. Buď smutno nebo jsem cítila šílený vztek, někdy jsem byla zase veselá, někdy jenom tak melancholická... Ono to taky souviselo s určitým "měsíčním obdobím". Naštěstí jsem ve středu začala chodit do práce. První dva dny jsem tam ale všechno srovnávala