Středa 29-09-2010

Pořád se snažím být šťastná a dělám pro to opravdu hodně. Snažím se užívat si to, že pracuju jenom 4 hodiny denně a pak mám volno. Ale nejde mi to.   Když to vezmu z dlouhodobějšího hlediska, tak už je to asi lepší, ale momentálně mám trochu slabší období... díky hormonům samozřejmě. Asi mi moc nepřidá ani to počasí. Je tam pořád tma, mě je pořád zima. Aspoň, že už jsem zdravá. 

Včera jsem se do práce docela těšila, dneska v práci mě to najednou přešlo a cítila jsem se divně. Myslela jsem si, že už je to dobrý a že už jsem se s tím vším tak nějak srovnala, ale asi ještě ne. Tak je to měsíc a půl a byl to dost velkej šok a dost velká změna. Takže si pořád říkám, že to ještě asi bude nějakou dobu trvat.

Hlavně na sobě taky dělám hodně změn. Snažím se vybočit ze všech těch stereotypů, které jsem měla zažité. Je to fuška, ale snažím se. Snažím se poslouchat, co cítím a chovat se podle toho. Pomalu ale jistě už konečně vím, cože to vlastně chci a cože to vlastně cítím. Teď to ještě poslechnout... 

V pátek jdu na kafe se ženáčem. Minulý týden jsem mu v nějaké svojí slabší chvilce napsala, jestli nechce jít na kafe. Hned psal, jak půjde rád a že si tenhle týden zavoláme. Hned v pondělí ráno mi psal, že by se mu hodil pátek a jak se na mě těší a že mu tam ve firmě chybím a jak se těší, že mě uslyší a uvidí a že mě chce obejmout, bla, bla, bla... Nechci obejmout a nechci, aby mi posílal takové smsky. Už o to nestojím. Chtěla jsem s ním jenom jít na kafe a pokecat si. Dřív jsme se hodně bavili a byli jsme kamarádi, ale nevím, jestli to všechno půjde vrátit. Jestli tam bude sklesle sedět a tvářit se jak u mučení, že stále trvám na konci, tak mu asi řeknu, ať jede domů. Trochu z toho mám obavy. Asi na něj mám ještě pořád vztek. Nicméně ale cítím, že už s ním nic mít nechci a hodlám to poslechnout.

Ještě jsem i docela řešila Objeva, ale rozhodla jsem se, že to nemá cenu. Nebudu to lámat přes koleno. Až se uvidíme, tak se uvidíme. Hlavně ale když někam takhle jdeme v těch 4, to znamená i s bývalou kolegyní, tak ta mi občas tak leze na nervy, že si nejsem jistá, jestli se s nima vůbec scházet. Pro ní je všechno špatně. Tráva je moc zelená, sluníčko moc svítí... Teď jsem si psala s kamarádem a tomu už leze na nervy taky. Jenže ten je na rozdíl ode mě dost splachovací. Já rychle vystartuju a obávám se, že nebude trvat dlouho a pošlu jí někam. Přece jenom nemám zapotřebí scházet se s člověkem, který je tak negativní a tak moc mi leze na nervy. V sobotu máme jet na výlet, tak uvidíme, snad to bude v pohodě. A pak se zase nějakou dobu neuvidíme...

Hm... myšlenky jsem si moc nesrovnala, je mi pořád stejně. Ale udělala jsem včera super věc - přihlásila jsem se na večerní školu focení. Začínám v pondělí a budu chodit všechny pondělky až do prosince. Tak z toho mám radost. Ještě bych chtěla od příštího týdne chodit do posilovny, abych se trochu vybila a ono mi pak taky bude určitě líp. A pátky pravidelně bosu jóga... A to by bylo, abych se k té spokojenosti pomalu nedopracovala!