Článek Středa 22-09-2010
Moderované komentáře k článku: Středa 22-09-2010
ava*: Jeežiš, já když mám někam jet, tak se vždycky hrozně těším, plánuju to a všechno, a pak tak dva-tři dny před odjezdem skoro pořád jen brečím a říkám si, co to bylo za blbej nápad někam jet a že nikam nechci a co tam budu dělat a co když... a chci už být zase v klidu doma...
---
ava.pise.cz
lucik*: Faaakt??? Tak to jsi mi udělala velkou radost, protože já jsem na tom úplně stejně! Nejdřív se strašně těšim, plánuju atd. a potom bych nejradši seděla na zadku. Dneska mě ještě k tomu začalo parádně bolet v krku, takže o to víc se mi nikam nechce... A už se těšim domu.
empress: Mívám taky sklony někam radši nejít/nejet, i když jsem se na to těšila. Ale to se týká spíš třeba cvičení, muzikálu a takových jednorázových akcí. S odjezdem na dovolenou jsem nikdy problém neměla.
Chápu tvoje obavy, co asi budou chtít dělat kámošky v tom Švýcarsku. Když jsem já někam jela s holkama, tak mě strašně zajímalo, jestli náhodou nebudou chtít jít na diskotéku. Odpověď "nevim" pro mě bývala nejhorší, protože jsem byla v ještě větší nejistotě. Já totiž na disko nechtěla, ale zároveň bych nechtěla zůstat sama v hotelu. A taky se mi nelíbila myšlenka, že se někdo baví beze mě. Přitom kdybych tam šla taky, tak já bych se nebavila!! Takže fakt nechápu, co mi na tom odchodu kámošky na disko vadilo, když já sama o to nestála. Je to psychickej problém. Už ho naštěstí nemám. Klidně zůstanu sama a nepojedu někam, kam nechci.
lucik*: Tak u jednorázových věcí to mám naopak v pohodě.
Jenže teď už žádný obavy mít nemusim. Jsem nemocná. Teď mám spíš obavy, že na mě bude kamarádka naštvaná, protože si myslí, že jsem onemocněla z nervů, že mám někam jet... Jenže ono to je spíš víc věcí najednou... stres z bývalé práce, ráno zima, odpoledne teplo, plno lidí je v práci nemocných... a mě je fakt zle. Ještě se to tady dneska snažím nějak vydržet v práci, ale pak hned pojedu domů, kde mám sbalenou tašku a předpokládám, že to tam na mě padne a bude mi strašně líto, že nikam nejedu. Jenže nemá cenu to lámat přes koleno. Bolí mě v krku, hlava, oči, potim se a vidím před sebou akorát postel. Nedokážu si představit, že bych po práci ještě strávila 7 hodin v autě a zítra chodila po městě nebo šla někam na tůru do hor... Mohla bych tam klidně zítra ležet, ale to můžu i doma. Nehledě na to, že tam můžu jet kdykoli jindy...
empress: U mě v práci je taky hodně lidí nemocných. Jestli mě nakazej, tak...! Tak je zabíju! Už jsem nasadila svůj oblíbený Imunit Prevent. Loňskou zimu mě dostihla zima až v březnu (asi aby se neřeklo ).
Vylež se a užij si klid. Podle mě tělo ví, proč tě zastavilo, abys nikam nejela!
lucik*: Mě už bohužel nakazili. 
Koupila jsem si echinaceu, ale nepomohlo to.
Tělo asi ví, proč mě zastavilo, ale já ne? 
empress: Kdybych cítila, že na mě něco leze, je třeba okamžitě místo Imunitu Prevent nasadit Imunit Akut - zatím mi to nezabralo jen jednou. Je to pro mě fakt malej zázrak. Ale zrovna dnes jsem se dočetla, jakým zázrakem na nachlazení je zázvor. Možná bych to zkusila, až mě příště něco bací. Stačí 3x denně pít čaj vylouhovaný z trochy nastrouhaného zázvoru. Louhuje se 7 minut, může se osladit medem a dochutit citronem.
Já jsem o tom náhodou četla, že nás tělo zastaví nemocí nebo úrazem! Četla jsem o případech, kdy jedna holka opravdu strašně moc nechtěla na lyžák se školou, tak si nešťastnou náhodou zlomila pařátu. Podle té teorie tělo schválně špatně šlapalo nebo mozek schválně přepnul na program, kdy na sebe člověk moc nedával pozor a úrazu se tak pěkně nahrálo! Nebo jedna známá mojí známý chtěla běžet za chlapem, kterej jí strašně ubližuje a ona se nechá trápit už tři roky, pořád za ním leze, i když on už jí dal kopačky... no a tu vzaly před tím odchodem za ním záda tak, že se nemohla ani narovnat a skončila v nemocnici. Když se ti někam moc nechce nebo tělo ví, že máš jít někam, kde tě čeká stres a nepříjemno, připraví rýmu nebo chřipku, abys nikam nemusela.
lucik*: O zázvoru jsem taky slyšela, ale nepodařilo se mi ho dneska sehnat. Ani jsem se o to teda moc nesnažila, protože jsem se těšila do postele.
O nemocech a úrazech jsem četla taky a psali tam to, že když se neposloucháme, tak nám to tělo dá najevo právě nějakou nemocí nebo úrazem. Ono je to vlastně dost podobný tomu, co píšeš ty. 