Úterý 14-09-2010

V noci na dnešek se mi opět zdály příšerné sny. Jeden z nich byl o ženáčovi. Řvala jsem na něj, ať už mě nechá na pokoji. Copak to asi znamená?  Shodou okolností mi včera po týdnu napsal, že ptát se, jestli ho chci ještě vidět, asi nemá cenu, co. Nemá, no. Ale odpověděla jsem trochu příjemněji. Že ho ráda uvidím a že spolu můžeme jít někdy na kafe, ale ne ke mě domů. Už neodpověděl... Kafe v restauraci mu asi nestačí.

Zároveň jsem také vyřešila otravného kamaráda z facebooku, když jsem mu dala najevo, že nemám zájem se s ním bavit. On se urazil a už ho tam ani nevídám. Tak a je klid.

Objevil se někdo, o koho bych měla zájem a o kom jsem tady už psala. Je to kamarád mého bývalého kolegy, teď už spíš kamaráda. Měl být v pátek na oslavě kamarádových narozenin, ale je nemocný. Já bych ho samozřejmě chtěla okamžitě, takže jsem byla v pátek neuvěřitelně zklamaná, že tam nedorazil. Ale asi to tak prostě mělo být. Včera jsme si psali - přes facebook.  Nějak jsme se dostali k vířivce a já jsem málem odpadla, když napsal "výřivka". A ne jednou! Opakoval to pořád dokola! Dneska jsem to řekla bráchovi a ten na mě koukal, jakože co je... Vždyť tak se to přece píše, ne? Nemám ráda hrubky.... ale tak flintu do žita ještě neházím. Ale aspoň už na něj nejsem tak upnutá...

Dneska jsem měla poprvé v práci pocit, že už se to začíná lepšit. Už se tam pomalu začínám cítit líp. Dokonce jsem se tam dneska i docela zasmála. Máme tam takovou trošku hloupější recepční. A dneska nás tam fakt dostala. Byla za ní kolegyně, která nastupovala se mnou a sedí téměř naproti mě. Zkoušela telefonovat ven a měla pocit, že jí na druhé straně nikdo neslyší. A naše recepční je takový guru přes telefony. Takže recepční přišla ke kolegyni s tím, že si teda zkusí zavolat. Vytočila telefonní číslo na kurýrní službu (všichni jsme mysleli, že to zkusí a rovnou objedná jejich služby). Když to tam zvedli, tak jenom řekla:

"Dobrý den, slyšíte mě?"

"Ano, slyšíme."

"Tak děkuju, nashledanou."

A položila to. Všichni propukli v obrovský smích. Smáli jsme se fakt dlouho. To bylo hodně dobrý! 

Zítra a pozítří mě čeká celodenní školení v angličtině a na to se teda fakt moc netěším. Ale už je mi dneska trochu líp, tak snad to zítra bude ještě lepší a pozítří ještě lepší a zvládnu to. Akorát se mi dneska blbě dýchalo, ale to se snad taky zlepší...

Udělala jsem si dneska obrovskou radost! Koupila jsem si konečně pořádnou zrcadlovku! Jenže jsem zjistila, že jí bez návodu neumím ani zapnout. Takže tady mám manuál a studuju a studuju a pomalu zase propadám depresi, protože s tím neumím fotit. Hm... Asi jsem si myslela, že budu hned dělat fotky jako profesionál a hned budu samozřejmě všechno umět a znát. A ono ne! Jak je toto možné??? 

Ještě jsem se dneska nějak snažila psychicky podpořit kamarádku, ale ono to dost dobře nejde. Už delší dobu je na tom hodně špatně. Podle mě má depresi a měla by vyhledat odborníka - psychologa nebo rovnou psychiatra. Ale ona si to odmítá připustit a raději jde ve čtvrtek ke kinezioložce. Snad jí teda aspoň trochu pomůže. Kamarádka je pořád smutná, brečí, dělá šílené scény svému příteli, protože má pocit, že on jejich vztah nebere dost vážně atd. Dneska mi dokonce napsala, že má pocit, že kdyby tady nebyla, tak by lidi kolem ní byli šťastní, protože by je aspoň neničila! Už fakt nevím, co s ní. Snažím se jí vyslechnout, poradit, podpořit. Ale taky to na sebe nechávám hodně působit. Pořád nad ní přemýšlím a snažím se to vyřešit za ní. Jenže já bych se měla věnovat spíš sobě. Vyslechnout a poradit, to je v pořádku. Ale abych tím žila a věnovala se víc jí než sobě, to je špatně. Musím se to snažit brát nějak s nadhledem, ale mám o ní fakt strach.  Snad jí ta kinezioložka aspoň trochu pomůže. I když jsem slyšela, že se potom většinou lidem udělá hůř... ale pak se to snad zlepší...

Tak hezký večer.