Orchidejka | My diary

Letím ke hvězdám a slunce svítí....

Jo, cítím se skvěle, skvěle, skvěle a musim si to užít, dokud to nepřejde. Cestou domů jsem měla pocit, že se budu vznášet a v očích jsem měla slzy štěstí. Úžasný pocit. Hodně dlouho jsem ho nezažila. 

Měla jsem parádní víkend. A dokoknce prodloužený.

So choose your last words

this is the last time

coz you and I

we were born to die 

Vzbudila jsem se před sedmou hodinou a už jsem neusnula. Mám pořád strach spát. Do toho se přidala úzkost. Seděla jsem tu 2 hodiny ztuhlá úzkostí a úplně v prdeli. Já nechci! Já se chci někdy pořádně a s chutí vyspat! Fakt závidím všem, kteří v klidu a rádi spí. Snad mě to taky ještě někdy potká. Takhle se totiž nedá žít. Fakt nedá.

Doktor mi ve středu napsal prášky na spaní. Bránila jsem

Snažím se, aby se můj život vrátil zpátky do starých kolejí, ale musím se přiznat, že mi to moc nejde. Trochu jsem se tím žárem, co mezi mnou a pianistou byl, popálila. Aspoň už teda nebrečím, no. Ale je mi smutno. 

Včera jsme se poprvé od rozloučení potkali na facebooku a hned mi psal. Což mě příjemně překvapilo. Psal mi, že za mnou chtěl v úterý v noci znovu přijet, ale jeho tělo

No, tak jo, moje pocity se pomalu začínají usazovat. Že bych zrovna skákala štěstím, to se teda říct nedá. Spíš asi naopak.

Řekla bych, že večer se opravdu vydařil. Potkali jsme se v půl pátý v kavárně Slávie. Vypadal líp než jsem si ho pamatovala. Jo, bylo to jiný než přes internet. Lepší. Mohla jsem konečně vidět jeho gesta a jak se tváří, když mluví. A bylo to skvělý. Akorát já

Je tady den, na který jsem čekala 4 měsíce. Připadalo mi to jako celá věčnost a najednou je to tu. Dneska přiletí pianista. Sice nejsme domluvení, kdy konkrétně se sejdeme, ale jsme domluvení, že se mi ozve, až zjistí, co a jak. Děsím se momentu, že mi zavolá a se mnou to sekne. Nezvednu to a budu koukat na zvonící telefon.