Sobota 04-02-2012

Je tady den, na který jsem čekala 4 měsíce. Připadalo mi to jako celá věčnost a najednou je to tu. Dneska přiletí pianista. Sice nejsme domluvení, kdy konkrétně se sejdeme, ale jsme domluvení, že se mi ozve, až zjistí, co a jak. Děsím se momentu, že mi zavolá a se mnou to sekne. Nezvednu to a budu koukat na zvonící telefon.  Asi by bylo lepší, kdyby jenom poslal smsku. No, jsou to nervy.

A přípravy vrcholí. Umyla jsem si hlavu a doufám, že se mi na ní podaří vytvořit něco normálního. Moje vlasy si většinou dělají, co se jim chce a neposlouchají. Ale snad se mi dneska podaří vysvětlit, že by pro jednou poslechnout mohly. Až to dopíšu, tak si nalakuju nehty. A už mám taky tak nějak vymyšleno, co si vezmu na sebe. Nebudu to přehánět, aby si nemyslel, že jsem se vyfikla kvůli němu.  A vzhledem k tý zimě ani nemám moc na výběr. Musí to být něco teplýho, no. Ale musí to být něco, z čeho mi občas nenápadně vykoukne ramínko od podprsenky.  Koupila jsem si v týdnu nové spodní prádlo u Konarovský, tak si ho samozřejmě vezmu na sebe. Nečekám, že by skončil u mě doma, ale člověk nikdy neví, že jo.  

Včera jsem si pročítala články z října, kdy jsme se potkali na koncertě. Jak jsem byla nadšená a vznášela jsem se v oblacích a nevěřila jsem, co se mi to děje. Od tý doby se vystřídaly všechny možný pocity, včetně zklamání, že mi skoro vůbec nepíše. Doufala jsem, že zůstaneme v kontaktu až do dneška a stalo se. Když jsme si psali naposled, tak mi sám od sebe dal svoje číslo a chtěl moje. Ještě se může stát, že se třeba vůbec neozve nebo napíše, že ten drink nestihne. Ale podle jeho reakcí bych řekla, že mě fakt chce vidět. 

Snažím se nebýt zbytečně nervózní a brát to jako kamarádské setkání. Jenže když jsem se včera vrátila k těm článkům a přečetla jsem si, jak to mezi náma jiskřilo, tak to dost dobře nejde. Fakt by mě zajímalo, jaký to bude. Buď to bude zklamání nebo se budu zase vznášet někde v oblacích. Jenom doufám, že mě to nerozhodí tak, že zase přestanu spát. Ale to už snad ne. No, brzo to všechno zjistim. Bude to vlastně jenom okamžik. Pár hodin, kdy budeme spolu a rychle to uteče. Člověk se na to těší 4 měsíce a pak to uteče tak rychle, že si nestačí ani uvědomit, že už se to stalo. Ale život se prý skládá z okamžiků....