Pondělí 27-02-2012

Letím ke hvězdám a slunce svítí....

Jo, cítím se skvěle, skvěle, skvěle a musim si to užít, dokud to nepřejde. Cestou domů jsem měla pocit, že se budu vznášet a v očích jsem měla slzy štěstí. Úžasný pocit. Hodně dlouho jsem ho nezažila. 

Měla jsem parádní víkend. A dokoknce prodloužený. V pátek jsem si totiž vzala dovolenou. Ráno jsem byla fotit na nábřeží a bylo to naprosto úžasný. Pak jsem si udělala oběd a na chvilku si lehla. A usnula jsem! Bomba! Odpoledne jsem byla pozvaná od kamaráda na trampolíny, ale když jsem se vzbudila, tak jsem zjistila, že se mi vůbec nikam nechce a odvolala jsem to. Zůstala jsem doma a pořádně jsem to tu vysmejčila. V sobotu jsem jela k bráchovy a švagrový na oběd a pak jsme všichni společně vyrazili k tátovi. Měla jsem z toho trochu obavy, protože mi švagrovka poslední dobou zase leze na nervy, ale všechno bylo v klidu. V sobotu bylo nádherně, užívala jsem si sluníčka a lidi kolem sebe. Byla jsem u táty naposled o Vánocích, takže jsem jim to musela vynahradit. V neděli sice tak hezky nebylo, pršelo, sněžilo, foukalo, ale já jsem i tak šla na procházku s hafanem a bylo to hezký. Nikdo nikde, ticho. Paráda. Bylo mi smutno, ale už jsem se asi naučila cítit i smutek a zjistila jsem, že i to je hezký.

Dneska jsem se cítila dobře i v práci. Mám po delší době pocit, že jsem zvládla ten zmatek a ty hromady práce, které jsem tam měla po návratu z neschopenky, a že už to zvládam a všechno je v pohodě. Krom toho jsem měla pocit, že mi to dneska všechno hezky šlo. Jenže pak za mnou přišla prudící kolegyně, že jsem něco udělala špatně. Ale řekla mi to s úsměvem, tak jsem se omluvila a měla jsem dobrý pocit, že má dobrou náladu, takže bude dneska všechno super. Jenže za mnou pak přišla znovu a pak mi přišel ještě jeden mail, jestli jí můžu vysvětlit, proč jsem něco nedoplnila do tabulky. V tu chvíli jsem bouchla. Ano, udělala jsem chybu, uznala jsem to, ale to pořád neznamená, že se ke mě bude chovat takovým způsobem. Každý dělá chyby, i ona a ne jednou jsem na to přišla taky. Nikdo, ale fakt nikdo nepracuje bezchybně. Takhle jsem dlouho nebyla vytočená. Málem jsem se rozletěla na tisíc kousků a ona to poznala i přes mail. Přišla za mnou, jestli si můžeme promluvit. Zavřely jsme se a ona mi řekla, že nechce, abych se urážela a že to nemám brát osobně. Že ona ty informace, které já tam zadám, řiká svým nadřízeným a že se na to potřebuje spolehnout. Což chápu. Ale že to nemám brát osobně, že to není nic vůči mě, ale vůči práci. Vyřikaly jsme si to a řekla bych, že se nám oběma ulevilo. Asi to nebylo příjemný ani jí. Potom jsme spolu ještě řešily nějakou práci a úplně strašně byla cítit ta úleva z obou stran. Uff. Mám z toho radost!  Jenom to musim trochu vstřebat. A doufám, že nám to vydrží.

A na závěr si nechávám ten největší důvod mojí radosti.

Bylo mi včera smutno, stýskalo se mi po pianistovi. Tak jsem si chvilku pobrečela a pak jsem ho viděla na facebooku, tak jsem mu napsala. Je nemocný, chudáček. Tak jsem ho politovala a on mi napsal, že by se určitě cítil líp, kdybych se svlíkla, vyfotila se a poslala mu tu fotku.  Je strašně vtipnej. Psali jsme si až skoro do půlnoci a skoro celou dobu jsem tady ležela smíchy pod stolem. A to jsme se bavili o docela vážných věcech. Třeba jsem mu napsala, že po jeho odjezdu jsem byla docela v prdeli a bylo mi smutno. On mi vynadal, proč jsem mu to nenapsala, že se mě xkrát ptal, jestli jsem v pohodě. Napsala jsem mu, že je to jenom moje věc a že nevim, co by mi na to jako řekl, kdybych mu to napsala. Napsal mi, že by mi poslal svojí nahou fotku.  A taky mi hned poslal fotku nahýho mužskýho hrudníku a tvrdil mi, že to je on a že ho nepoznávam jenom proto, že tu osudnou noc byla tma.  Bavili jsme se dost intimně a bylo to strašně fajn. Nabídl mi, že mám napsat, kdykoli se budu potřebovat svěřit se svýma osobníma shitama. A napsal mi, že se mu hrozně líbí můj přístup a že jsem skvělá. Aaaaaach.  Napsal mi pár věcí, které by mě skoro i nutily dávat si naději, ale radši o tom nechci přemýšlet. Jsem ráda, že jsem ho potkala. I kdyby to už nijak nepokračovalo, tak aspoň vím, že občas se nějaký normální  a férový chlap najde.

Jo, a příští pátek tady budou Sunrise Avenue a jsou vyprodaný lístky!! A já tam chci! Co mám dělat?