Nechci vás napínat, ale nic moc se neděje. Pianista se dneska ozval lehce po poledni, že už je v Praze a že se dneska uvidí s ostatníma z tria a domluví se s nima na programu a pak mi dá vědět, kdy má čas. A od té doby nic. Musím se přiznat, že jsem tak nervózní, že jsem si docela i přála, aby se snad radši ani neozval a já se s ním tím pádem nemusela sejít. Ale zdá se, že on mě asi bude chtít vidět, když se ozval. Fakt mě to nebaví. Jsem neustále v napětí a vůbec, ale vůbec mi to nedělá dobře. Odpoledne jsem byla s kamarádkou na kafi v jedné příjemné francouzské kavárně a pak jsme se jely podívat do Arkád na Pankrác. Dostala jsem k Vánocům poukázku do jakéhokoli obchodu tam, tak jsem jí dneska rychle utratila.
Zrovna teď volala máma. Jaktože ani nezavolam a nedam vědět. A co mám, do prdele, dávat vědět??? Včera jsem u ní odpoledne byla, jeli jsme tam s bráchou a se švagrovou a fakt mě vytáčeli. Pokaždý, když mi zapípal telefon, tak vylítla a ptala se, jestli nepíše. Vzhledem k tomu, že mi chodí komentáře k blogu na mail a maily na telefon, tak blikal dost často. Večer před odjezdem jsem už byla hodně nepříjemná a málem jsem je poslala do prdele. Neměla jsem jí nic řikat. Akorát mě znervózňuje ještě víc. Do toho se tam opět řešila svatba bráchy a švagrový. Od té doby, co oznámili, že se zasnoubili, se řeší pořád jenom svatba. Chtějí jí mít 7.6.2013, ale už teď o tom pořád melou. Řeší místo, kde by se vzali, kdo co přichystá, švagrová mi posílá odkazy na svatební šaty a to mi přijde fakt moc. Vždyť je to za rok a půl! Musela jsem jít na chvíli pryč to rozdýchat. Asi se mi to ale úplně nepovedlo, protože když si na to teď vzpomenu, tak mě to vytáčí znovu.
Nervózní jsem ještě z jedný věci. Zítra jdu téměř po měsíci do práce a FAKT se mi tam nechce. Mám z toho strach. Co když to tam nebudu zvládat? Co když mi zase bude blbě? Cítím se pořád dost unavená a tak. Snažím se ale říkat, že bych to neměla brát tak vážně. Je mi mnohem, mnohem líp a když budu pokračovat v relaxaci a budu myslet především na sebe, tak by to tak i mělo pokračovat. No, ne? Mám s tím bohaté zkušenosti, tak nevím, proč se pořád dokola a dokola bojím. Zřejmě jsem nepoučitelná. Přitom si tam v pohodě můžu chodit až na desátou, žádný stres. Ale asi to tam fakt nemám ráda.
No, takže dneska už se s pianistou asi neuvidím, tak to tipuju na zítra nebo na úterý. Spíš asi na to úterý. Teď se jdu zahřát pod deku, vypít si teplý čaj a koukat na Upíří deníky. A pak se nějak uklidnit...
AKTUALIZACE: Zítra po čtvrté na mě myslete, máme sraz.