Nemám ráda Silvestr. Nutí mě to přemýšlet nad rokem, který končí a nad tím, co mě asi čeká příští rok. Snažím se to brát jako každý jiný den, ale nejde mi to. Všechno kolem mi připomíná, že je to poslední den roku a zítra začne další. 

Takže mám už od rána blbou náladu a není mi dobře. Hlavně mi

Nějak nestíhám psát. Psala jsem naposled vlastně ještě před tím, než jsem se  vrátila z neschopenky do práce. Tam mě čekal masakr. Kolegyně to na mě začaly hrnout a já se učila a učila a učila a makala a makala a makala. První dva dny jsem šla dřív domů a zalezla rovnou do postele, to mi ještě nebylo dobře. Pak už jsem tam byla dlouho. Jak se všechno teprve učím, tak mi to dlouho trvá a jsem

Člověk by řekl, že po 14 dnech na neschopence budu zdravá. Nejsem. Pořád mám hroznej kašel a jsem taková nějaká celá zahleněná a unavená. I tak jsem se ale nechala v pátek uschopnit a zítra jdu do práce. Mám z toho docela strach, jak to budu zvládat, ale pokud mi fakt nebude dobře, tak snad budu moct chodit domu dřív. Doma už mi hrabe a už to tu fakt nezvládam. Nevím, co to je za pitomýho vira,

Táááák, konečně to začíná být lepší. Mám podezření, že Bioparox zabral. Sice je to fakt hnus, ale asi dobrej. V pátek jsem byla u doktorky, která mi opět řekla, že mám průdušky čistý, takže do mě nebude cpát antibiotika a že mám být dál trpělivá a přijít znovu na kontrolu v úterý. Co to je, ta trpělivost? Tak jako snažím se, ono mi stejně nic jiného nezbývá. 

Občas už mám i lepší náladu.

Už týden jsem nemocná a je to naprosto strašný. Nemůžu se z toho vůbec vyhrabat. Začalo mi být divně už minulý čtvrtek, ale ještě jsem do konce týdne chodila do práce a říkala jsem si, že se z toho přes víkend vyhrabu. Prdlajs. V sobotu jsem sice byla celý den doma, ale nijak mi to nepomohlo. Naopak. V neděli mi bylo ještě hůř. Měla jsem šílený kašel, který mě v noci budil a všechno mě z toho bolelo,

Tak už na mě začíná doléhat změna v práci. Ve středu jsem si pochvalovala, jak je to všechno v pohodě, jak chodím do práce ráda a baví mě se zaučovat, ale z ničeho nic se to změnilo a začalo mi z toho být na nic. Nelíbí se mi, že si všechno musím teprve nastavit a poznat lidi, se kterýma pracuju. Zatím jsem tak nějak uprostřed ničeho. Učím se a částečně ještě dělám svojí starou práci. Taky se mi

Můj další článek už se ponese zase v jiném duchu než ten poslední. Naštěstí. 

V neděli jsme si se zrzkou udělaly super odpoledne. Šly jsme do posilky a pak relaxovat do vířivky a sauny. Vlezly jsme vedle sebe na běhací pás a ona mi řekla, že si připadá jak v americkém filmu. Ve filmech to tak

Poslední dobou mi bylo dobře a všechno bylo fajn, ale ve čtvrtek zase nastal výkyv směrem dolů. A můžu si za to sama, protože jsem udělala věc, která mě rozhodila. Nebudu to tady rozebírat, protože to není nic, čím bych se měla chlubit. Ale dolehl na mě pocit, že už jsem fakt hodně dlouho sama a že potřebuju obejmout od někoho, koho miluju a on miluje mě. A je v Praze se mnou a ne v Amsterdamu. 

No,

Sedím u počítače a sleduju, jak na facebooku přibývají fotky z oslavy bráchových narozenin, na kterým mě označuje švagrová. A sleduju to s příjemným pocitem, protože jsem si tam nastavila, že kdokoli mě bude chtít kdekoli označit, tak to nejdřív musí projít mým schvalovacím procesem. Dohnala mě k tomu ona. Dává na facebook všechny fotky a všechny lidi na nich označuje, ať tam vypadají jakkoli.

Škoda, že není každý pátek svátek. Docela by se mi to líbilo. Ale komu ne.  Původně jsem tenhle víkend měla být v Barceloně. Jenže s kamarádkou jsme se nějak úplně nepohodly, protože se začala zastávat mojí švagrový.  Vlastně