Poslední dobou mi bylo dobře a všechno bylo fajn, ale ve čtvrtek zase nastal výkyv směrem dolů. A můžu si za to sama, protože jsem udělala věc, která mě rozhodila. Nebudu to tady rozebírat, protože to není nic, čím bych se měla chlubit. Ale dolehl na mě pocit, že už jsem fakt hodně dlouho sama a že potřebuju obejmout od někoho, koho miluju a on miluje mě. A je v Praze se mnou a ne v Amsterdamu.
No, a od toho čtvrtka se mě to nějak drží. V pátek jsem teda byla více méně v pohodě, ale večer jsem si pustila film Kamarád taky rád, který samozřejmě skončí trapně happy endem a pak to na mě zase padlo. Navíc jsem tenhle víkend zůstala v Praze a včera jsem byla nucena strávit celý den sama se sebou, což není dobrý. Ono je to teda občas potřeba, ale zrovna včera to bylo fakt těžký. Dopoledne jsem vyrazila na farmářský trhy, nakoupila si tam ovoce a zeleninu a odpoledne jsem vyrazila fotit podzimní přírodu a to mě trochu postavilo na nohy. Ještěže extistuje příroda a můj foťák. To mi fakt pomáhá. Večer už byl potom docela v pohodě. Psala jsem si s kamarádkou, pustila jsem si film, spálila si večeři... Prostě pohoda.
No, a najednou mi začal psát pianista. To bylo krásný překvapení. Jenže já už se z toho moc oblacích nevznáším. Spíš naopak. Bylo to fajn, psal mi, že si zrovna koupil letenku do Prahy a že přiletí 4.2. a že to sice bude kratší pobyt a budou hodně času mimo Prahu, ale že na mě si čas určitě udělá. Z toho jsem teda nervózní jak pes. Dokonce se mi o tom dneska v noci zdálo. Že jsme se měli sejít a já jsem zapomněla, kde se máme sejít. Tak jsem mu volala a nakonec jsme se sešli. Hezký sen. Psali jsme si zase docela dlouho. Překvapilo mě, že mi napsal, že si všimnul, že jsem smazala nějaké svoje fotky z facebooku. No, to jsem smazala, ale to si je musel zase prohlížet, aby na to přišel. Tak to vypadá, že mě na facebooku špehuje a ty fotky si občas znovu a znovu prohlíží. Přiznala jsem se mu, že dělám to samý. Taky si prohlížím jeho fotky, ale on jich tam moc nemá.
Jsem z něj hotová a nevím, co s tím mám dělat. Je hezký, že mi takhle občas napíše a že se se mnou chce sejít, ale dál co? Nic. Jo, měla bych si to užívat, ale nějak mi to nejde. Je mi z toho smutno. Snad to brzo přejde. Odpoledne jdu s kamarádkou do posilky a potom do vířivky a sauny, tak snad přijdu na jiný myšlenky.
Taky mám před sebou náročný týden. Zítra budu poslední den na svém původním místě v práci a od úterý už přecházím jinam a budu si muset dělat plno školení. Ve středu už jsem se přestěhovala k ostatním lidem z toho oddělení, kde teď budu pracovat a moc nadšená z toho nejsem. Chybí mi holky, se kterýma jsem se do teď mohla bavit. Ale snad si brzo zvyknu. Bude to něco nového a něco lepšího. Zítra jdu do divadla na Cavemana, což je prý děsná sranda, v úterý má kolegyně a můj šéf rozlučku, takže budu pořád v tahu. Jenže zrovna ta rozlučka je smutná. Chjo.
