Pátek 18-11-2011

Můj další článek už se ponese zase v jiném duchu než ten poslední. Naštěstí. 

V neděli jsme si se zrzkou udělaly super odpoledne. Šly jsme do posilky a pak relaxovat do vířivky a sauny. Vlezly jsme vedle sebe na běhací pás a ona mi řekla, že si připadá jak v americkém filmu. Ve filmech to tak taky většinou je - dvě kámošky jdou spolu do posilky a na běhacích pásech probírají život a chlapy.  Po hodině v kardio zóně jsme šly do vířivky. To bylo taaaak super! Tam jsme pokračovaly v debatě o chlapech a sexu. Pak jsme šly ještě 2x do sauny. Než jsme odešly, tak jsme si ještě sedly do takové krásné místnosti s tlumenýma světlama, zabalané do ručníků a nechaly si udělat čaj a daly si Bebe sušenky. Připadala jsem si úžasně. Jo, to je přesně život, který chci žít. Domluvily jsme se, že takhle v zimě to budeme opakovat pravidelně. Domů jsem se vrátila strašně unavená a asi v půl desátý jsem usnula.

I tak jsem se ale v pondělí cítila jak přejetá parním válcem. No jo, taková neděle dá zabrat.  Večer mě čekalo ještě divadlo. Nechtělo se nám být s kamarádkou dlouho v práci, tak jsme šly na véču, aby nám nekručelo v divadle v žaludku. Byly jsme ještě s bráchou a se švagrovou na Cavemanovi a bylo to super. Neměla jsem na to úplně náladu, protože při večeři na mě zase padla taková nějaká podivná nálada a měla jsem spíš chuť si zalést domů a být sama a smutnit si. Ale to všechno se mi podařilo po příchodu domů. V úterý už to bylo všechno lepší a od té doby je to zase fajn.

V úterý měl rozlučku můj šéf (teď už bývalý) a kolegyně. Je mi z toho smutno. Šéf odjíždí v neděli do Austrálie, aby si tam našel dům a připravil to tam pro příjezd rodiny. A od 1.12. tam nastupuje do práce. Měla jsem ho ráda jako člověka a skvěle se mi s ním pracovalo.

V úterý jsem zároveň nastoupila na nové místo. Byla jsem nadšená, že si musím dělat plno školení a tak. Já vím, že to zní ulítle, ale cítím, že mě tohle bude bavit a že tohle je to, co chci dělat. A taky jsem zjistila, že ty lidi, se kterýma budu pracovat jsou fajn.  Nemám ráda změny, ale tahle změna je jedna z nejlepších, jaké jsem udělala. Doufám, ještě si nemůžu být úplně jistá.

Taky mám strašně důležitou zprávu ohledně mých vlasů. To určitě ocení hlavně chels.  Byla jsem dneska u kadeřníka a nechala jsem si dát jenom barvu, protože si nechávám dlouhé vlasy. Vsadili jsme se spolu o Big Mac, že to vydržím a nechám si narůst vlasy aspoň po lopatky. To si asi budu muset ještě nějakou dobu počkat, ale už teď mám vlasy několik centimetrů pod bradu (když je mám vyžehlené). 

Co mě ale štve je to, že jsem asi zase přibrala nebo co. Každopádně mám problém se narvat do džínů, do kterých jsem se ještě před pár měsícema v pohodě vešla. Mám takový blbý pocit, že za to může Nutri drink z DM, který má obsahovat proteiny. A asi taky to, že jsem se téměř vrátila zpátky ke své stravě. A už mě to nebaví. Začala jsem chodit cvičit a chci vidět výsledek. Takže začínám zase najíždět na jídelníček, který jsem měla před pár měsíci - zelenina, ovoce a proteiny. Musím do února zhubnout, přijede mi pianista. Už se na něj těším. Takže do února musím být štíhlá a musím mít strašně dlouhý vlasy.  Co se pianisty týče, tak jsem teď v pohodě. Jak jsem se vysmutnila, tak se mi ulevilo a už na něj tolik nemyslím. A hlavně on byl poslední, kdo mi psal a já se od té doby neozvala.

Jo, a ještě mě štve jedna věc. I když mám víc a víc peněz, tak s nima stejně nejsem schopná vyjít a mám tendenci se zadlužovat. Přemýšlím proč. Četla jsem teď knížku Miluj svůj život od Louise L. Hay, kde píše mimo jiné o tom, že myšlenky utvářejí náš život. Takže bychom si neměli říkat, že nemáme peníze (i když je nemáme), že jsme tlustý (i když nejsme zrovna šíthlé), že jsme nemocní, že.... atd., atd. Takže si začínám budovat nová myšlenková schémata:

Jsem štíhlá.

Jsem štíhlá.

Jsem štíhlá.

Jsem bohatá, mám peníze na všechno, na co chci.

Jsem bohatá.

Jsem bohatá.

Jsem štíhlá.

.

.

.

Mám krásný vztah plný lásky. Proč jenom mě to napadlo až úplně naposled? 

Hezký víkend.