Sobota 31-12-2011

Nemám ráda Silvestr. Nutí mě to přemýšlet nad rokem, který končí a nad tím, co mě asi čeká příští rok. Snažím se to brát jako každý jiný den, ale nejde mi to. Všechno kolem mi připomíná, že je to poslední den roku a zítra začne další. 

Takže mám už od rána blbou náladu a není mi dobře. Hlavně mi pořád není dobře fyzicky. Už fakt nevím, co s tím. Ne a ne se to pustit. Jestli se to nebude zlepšovat, tak asi budu muset znovu k doktorce, tohle mě totiž fakt nebaví. A to jsem teď měla volnější režim, v práci jsem byla jenom ve středu a včera na otočku, jinak jsem byla doma. Jím vitamíny, piju vincentku, včera jsem začala inhalovat. Co víc mám ještě dělat?

Až na tenhle poslední měsíc, kdy mi není dobře fyzicky, nebyl tenhle rok úplně špatnej. Ze začátku mi teda nebylo moc dobře po psychický stránce, ale ustála jsem to a pak už se to jenom zlepšovalo. Úplně se srovnaly vztahy s mámou a otčímem. V tomhle byl tenhle rok hodně úspěšnej. Přešla jsem v práci na jinou pozici. Z toho jsem zatím taková nějaká rozpačitá. Byla jsem tam 14 dní, pak jsem byla 14 dní nemocná a pak jsem se do toho teprve mohla pořádně obout. Těch 14 dní toho bylo strašně moc. Jak se zaučuju, tak pracuju pomalu a dělám chyby a jsem z toho nervní. Mám tam kolegyni, která je docela panovačná a každou chybu mi dá pořádně sežrat. Měla mě zaučovat jiná kolegyně, ale ta má teď dovolenou a pak jde na neschopenku kvůli rizikovému těhotenství, takže už se nevrátí. Vůbec se v pondělí netěším do práce a jsem z toho nervózní. S panovačnou kolegyní si budu muset nějak ty vztahy nastavit a mám z toho trochu obavy. Kdyby mi aspoň už bylo dobře.

Letos jsem taky začala pracovat na zlepšení partnerských vztahů. Hlavně na tom, abych kolem sebe zbořila tu hradbu a pustila opačné pohlaví trochu blíž k sobě. Říkala jsem si, že to vezmu pozvolna a začnu nejdřív flirtovat a až překonám strach z tohohle, tak budu schopná někoho pustit trochu dál. Tak jsem se začala rozhlížet a flirtovat a bylo to docela fajn. Zjistila jsem, že se chlapum docela i líbim a díky tomu se mi i trochu zvýšilo sebevědomí. A pak se objevil pianista. Zásah bleskem. Přestala jsem se rozhlížet a flirtovat, protože jsem byla schopná myslet jenom na něj. Když se teď 3 týdny neozval, tak jsem si říkala, že se zase rozhlížet začnu, protože s ním to stejně nemá cenu a v tu chvíli se zase ozval. Psali jsme si teď celý týden a bylo to hrozně fajn. Jsme na stejný vlně a děláme si ze sebe pořád srandu. Jsem z něj úplně hotová a nevím, co s tím. Chci to brát jako hezký flirt, užívat si to a nic víc od toho nečekat. Jenže mi to nejde, pořádně se v tom plácam. Děsím se a zároveň se těším na únor. Jsem z toho nervózní už teď. Když jsme se totiž viděli, tak to mezi náma jiskřilo tak, že to tam málem chytlo.  Je mezi náma neuvěřitelná chemie. Na facebooku si dokážeme povídat hodiny a pořád máme o čem. Jenže jaký tohle všechno má smysl, když bydlí až v Amsterdamu? Asi kdybysme oba chtěli, tak by se to dalo nějak vyřešit, ale to bych teď neměla řešit. Měla bych to nechat plynout. Ono to nějak dopadne. Jen tak mimochodem jsem se včera dozvěděla, že je jeho máma Slovenka... Hezky pěkně.  Škoda, že se svýma prarodičema nemluvil slovensky ale maďarsky.

Na přelomu loňského roku jsem řešila Objeva, se kterým to nevyšlo. Teď řeším pianistu a jsem zvědavá, co tady budu psát za rok.

Vytáhla jsem si na příští rok kartu. Vytáhla jsem si 6 holí - vítězství. To není vůbec špatný! Naopak. Příští rok bude super. Uzdravím se, práce mě bude bavit, třeba mě i povýší a se vztahama se radši nechám překvapit...

A vám přeji to samé - hodně zdraví, štěstí a lásky. Ať se vám ve všech oblastech daří.