Tak už na mě začíná doléhat změna v práci. Ve středu jsem si pochvalovala, jak je to všechno v pohodě, jak chodím do práce ráda a baví mě se zaučovat, ale z ničeho nic se to změnilo a začalo mi z toho být na nic. Nelíbí se mi, že si všechno musím teprve nastavit a poznat lidi, se kterýma pracuju. Zatím jsem tak nějak uprostřed ničeho. Učím se a částečně ještě dělám svojí starou práci. Taky se mi nelíbí, co je v práci nových lidí. Ve čtvrtek večer jsem o tom přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že lidi, se kterýma se tam bavím postupně odcházejí a nastupují noví. Od září nastoupilo 20 nových lidí, z nichž jsou 3 normální. Buď jsem nesnášenlivá nebo se teď fakt nabírají divný lidi. Vzhledem k tomu, že si to samé co já myslí většina lidí, se kterýma se bavím, to bude asi ten druhý případ. Ale to se poddá. Chce to jenom čas. Naštěstí kolem mě sedí fajn lidi a zrovna ti 3 normální.
Minulý víkend jsem byla u táty. Macecha skoro celou dobu řešila švagrovou, která jí od začátkku listopadu bombarduje mailama a smskama ohledně dárků k Vánocům a ona je z toho chudák hotová. Nevím proč. Máme ty Vánoce 20 let nějak nastavené a vyhovuje nám to, tak nám to nebude nějaká blbka přeorganizovávat. No ne? V sobotu večer k nám přišla na návštěvu kamarádka. Pustily jsme si k tomu TV, ale nic moc nedávali. Mě zaujalo v programu jenom Stmívání na Primě. Říkala jsem si, že se tady o tom píše na hodně blozích a všichni jsou z toho hotoví, tak aspoň uvidím, co to je. Myslela jsem si, že to bude dobrá kulisa k pokecu.
Přesně takový vlasy, jako má ona na obrázku, jsem ještě před pár lety měla. Jenže mě to začalo nudit a nechala jsem se ostříhat. A teď si je zase nechávám růst. Doufám, že mě to zase nezačne nudit a nenechám se v mezidobí ostříhat. No, neměla bych, vsadila jsem se přece s kadeřníkem.
Ale zpátky k filmu. Byla jsem z něj tak hotová, že hned jsem si ho stáhla hned, jak jsem v neděli přijela domů a znovu jsme na to koukala, protože mi v sobotu přece jenom nějaké ty maličkosti unikly.
Minulou neděli jsem si zase psala s pianistou. Chtěla jsem vědět, jestli budou mít v únoru nějaký koncert i v Praze (věděla jsem jenom, že budou mít koncerty v Karlových Varech a Františkových lázních). Kolegyně na ně chtěla jít, na housle totiž hraje její spolužák z konzervatoře. Bohužel v Praze žádný koncert nebude. Ale možná zahrajou jenom pro nás dvě.
Ani jsem tady nepsala, že minulý týden byla máma s otčímem v Lucembursku na návštěvě hospice. Byl tam i benefiční koncert, kde hrál opět Jaroslav Svěcený. Ten byl opět nadšenej, že mámu vidí a konečně si žačali tykat. Máma se mu zmínila o pianistovi a poslala mu jeho webovky. Tak uvidíme, jestli z toho bude nějaká spolupráce.
Musím říct, že to, že jsem se s ním potkala, mě hodně zasáhlo a změnilo to můj pohled na vztahy. Začala jsem si víc věřit, vím, že jsem hezká a že se líbim i hezkym chlapům. Asi jsem si taky uvědomila, že jsem konečně začala používat intuici a že pokud se v mém okolí objeví někdo, s kým budu chtít opravdu být, tak to poznám. Nemyslím si, že paní, která vede rodinné konstelace měla pravdu s tím, že už někdo takový v mém životě je. Naoapak měla pravdu spíš kartářka, která mi řekla, že mezi těma chlapama kličkuju a hledám právě toho ONoho. A až se objeví, tak to prostě poznám. Rozhodně nehodlám slevovat ze svých nároků. Musíme se k sobě hodit. Nechci nikoho jenom proto, abych někoho měla. A taky nebudu nikoho balit. Musí si mě sbalit sám.
Dneska jsem se rozhodla, že si udělám líný den. Koukala jsem na Twighlight, šla jsem si nakoupit, uvařila jsem si rizoto, uklidnila si a tak. Pak mě chytil rapl a říkala jsem si, jestli bych si přece jenom neměla jít zaběhat nebo se aspoň projít. Ale proč bych pořád měla někde lítat? Hlavně, když mě bolí průdušky. Tak jsem si umyla hlavu a taky si chci nalakovat nehty a celkově se udělat hezká.
A zítra na sraz fotografů... Jo, teď je to všechno zase nějak fajn.
A pěkný klip na závěr: