Tak nám zbývají 2 dny a máme tady další rok. Nějak to na mě zase začíná padat. Strašně to letí.

Asi bych měla být ráda, že už tenhle rok končí, protože fakt nebyl nic moc. I když.... ono všechno špatné je k něčemu dobré a opravdu mám pocit, že mě to posílilo. A nejenom já. I mé dlouholeté kamarádky mi říkají, že je na mě vidět, že jsem teď silnější a že jsem to všechno perfektně zvládla.

Do nadpisu jsem málem napsala úterý. Mám ty dny nějaké posunuté. Ale musím se teda přiznat, že jsem strašně ráda, že už je středa. Zítra budeme v práci jenom do 13:00 a pak volno! Do práce půjdu jenom příští středu a čtvrtek dopoledne a pak mám zase volno až do příštího roku (to zní hezky).  A fakt se na to

Jáááá jsem zamilovanááá, la la lááá.  A spokojená. A šťastná!  A ani se nemuselo nic moc stát, abych se takhle začala cítit. S Objevem jsme totiž pořád kamarádi.

Asi se to ale tak nějak změnilo po návštěve psycholožky v pondělí. Řešila jsem s ní Objeva. Řešila jsem s ní, to co jsem tady v pondělí psala. Co mi řekl a že já zase opakuju ty svoje hry a nedávám mu nic najevo a bráním si poznat někoho jiného v případě, že on by neměl zájem. Ona má většinou pravdu, když něco řekne. A potom, co jsem jí vyprávěla, mi řekla, že je jasný, že on má strach ze vztahů. A že teda raději upřednostňuje přátelství, protože to mu většinou vydrží dýl než vztah. A že mu mám dát čas. Tím, že mě totiž chtěl vidět dřív než na Silvestra, je jasný, že je mu se mnou dobře. A jelikož já se taky bojím, tak taky potřebuju čas. Takže oba potřebujeme čas. Dostala jsem zase vynadáno, že na sebe nemám spěchat. No jooo, jenže když to já neumím. Když něco chci, tak to chci hned... i když jde o nějaký určitý vzorec chování, který bych měla změnit. I to chci, aby bylo hned. Abych se prostě hned od druhého dne chovala jinak. Jenže ono to nejde, no. Tak si teda dávám čas. A jemu taky. Začala jsem si zakazovat všechny možné představy a fantazie, které kolem něho mám a snažím se žít přítomností. Z těch všech představ a snů jsem totiž potom tak unavená, že nemám sílu, abych svoje chování postupně měnila v reálu a hlavně v přítomnosti, když jsem s ním.

Podvědomě jsem chtěla co nejrychleji nějak zjistit, jestli teda zájem má nebo nemá a v případě, že nemá, tak rychle hledat dál, abych neztrácela čas. Jenže ono na to takhle tlačit nejde. A tak to přestávám řešit, užívám si krásné přítomnosti a toho, že se navzájem poznáváme a že je nám spolu dobře. A už se těším na silvestra, dřív se bohužel asi neuvidíme. A stejně mám z posledních dvou setkání pocit, že tam "něco" je. Byli jsme sice vždycky ve třech, ale bavili jsme se hlavně spolu....

Možná jsem magor a zase si akorát ublížim nebo to třeba tentokrát vyjde. Každopádně mě to určitě potkalo proto, abych na sobě v týhle oblasti pracovala a naučila se něco nového. Přestala se bát a vyhybat se chlapum.

Včera jsme byli na vánočním koncertě J. Svěceného a bylo to super. Zpívaly se koledy, povídalo se, bylo to takové fajn zastavení uprostřed toho shonu. Vlastně jsem si neuvědomila, že advent by měl být o rozjímání a klidu. Proč všichni tak lítají a vyšilují? Byla jsem tam s mámou, otčímem a dvěma kamarádkama a bylo mi tak dobře! Opravdu jsem se cítila šťastná a vděčná za všechno, co mám. Opravdu se snažím neřešit p

Tak je za námi víkend, na který jsem se těšila moc. Fňuk.  Sobota byla TAK STRAŠNĚ FAJN!!!! Byla jsem až do večera jenom s klukama, Prudilka s náma nebyla a všichni jsme si to užili. Jediný, co mi vadilo, bylo to, že jsem na sobotu nějak blbě spala, takže jsem byla unavená. No jo, četla jsem si před spaním návod, jak svádět. Vždycky, když si něco takového čtu, tak mi pak není úplně nejlíp... Asi že s tím mám problém. Myslím jako úplně všeobecně s chlapama.

Takže začnu od začátku. Nejdřív jsme byli s klukama v Ikee. Ještě nikdy jsem nebyla nakupovat s 2 chlapama a docela jsem se bavila teda.  Koupila jsem si tam pár věcí, kluky zaujala hlavně velikost jedné ze svíček a to už se se mnou teď nejspíš potáhne pořád.  Pak jsme vybrali nádobí pro Objeva a jeli jsme k němu domů to vyložit. Teda! Ten má nádhernej byt. Celé to nedávno rekonstruoval, takže tam kromě postele, nové TV, koupelny a kuchyně nic nemá, ale má výbornej vkus, takže věřím, že to tam bude mít nádherný. Budeme tam trávit Silvestra, tak už se na to těším. Hlavně s klukama je fakt sranda, takže snad nebudu mít blbou přemýšlecí náladu.

Když jsme u Objeva vyložili nádobí a naskládali to do myčky, tak jsme jeli na véču. Asi poprvé v životě jsme se dostali i k vážnym tématům. Zjistila jsem, že Objev se staral o svojí babičku skoro až do smrti a bydlel s ní v bytě, kde teď bydlí sám. No jo, je to hodnej kluk. Taky jsme se bavili o kamarádství. Jestli je možné zamilovat se do kamarádky a začít s ní chodit. Kamarád se prej jednou do kamarádky zamiloval. Objev ne. Prohlásil, že by s kamarádkou chodit nezačal, protože kdyby se pak rozešli, tak nejenže by přišel o přítelkyni, ale i o kamarádku a to že nechce. No, a mám po ptákách, protože jsem kamarádka. Přijde mi v tomhle hodně pesimistický. Jako kdyby předpokládal, že rozchod musí vždycky přijít. Jak kdyby nevěřil, že mu to nikdy s nikým nevyjde. Je fakt, že se prej zamiloval asi 2x a vždycky se s ním rozešla ta holka, ale tak to ještě přece neznamená, že to tak musí být vždycky, ne? Stejně tak co se dětí týče. Myslí hlavně na to, že by se mohlo narodit postižené dítě atd, atd... On si vytváří snad ještě větší strašáky než já!

Po večeři jsme šli ještě do kina na Američana. Byl to film o ničem. Fakt mě to nebavilo a nudila jsem se. Čekala jsem od toho úplně něco jiného, nějakou akci. Kluci na to měli stejný názor jako já. Jediné, co se jim líbilo, byla milostná scéna. Od té doby mi říkají, že jsem je vzala na porno, takže se jim sobota moc líbila.  Oni pak ještě pokračovali na nějakou akci a já jela domu. Všichni jsme si ten den docela pochvalovali, byla pohoda, nikdo neprudil. Fakt jsem si to užila. Teď plánujeme toho Silvestra, v lednu pojedeme na nákupy do Drážďan a taky začínáme plánovat dovolenou u moře. To všechno už teda s Prudilkou, ale kdyby nejela, tak by to asi nikomu nevadilo. Když jsme se loučili, tak jsem jim řekla, že se teda uvidíme asi až na Silvestra a Objevovi se to nějak nelíbilo a že prej bysme mohli naplánovat něco dřív, třeba hned teď na sobotu. Nevím, co si o tom mám myslet - určitě mu celý den taky přišel fajn. Ale je mu se mnou fajn jako s kamarádkou nebo se mu líbim víc?

Když budu chtít, tak třeba nějaké ty náznaky toho, že se mu líbím najdu. Když se ale postavím nohama na zem a budu poslouchat to, co říká, tak si myslím, že mě fakt bere jako kamarádku. Za prvé - nechtěl by začít chodit s kamarádkou. Za druhé - v autě cestou z Ikei prohlásil, že je to fajn být sám. On ani nikoho nehledá, jemu to vyhovuje tak, jak to je. A mě ne. A zase se začínám zamotávat do něčeho, co možná ani nemá cenu. Jasně, asi by stálo za to dát mu najevo, že se mi líbí. No... marně se o to snažím, ale prostě to neumím. A nejsem taková, že bych ho rovnou někam pozvala, jak mi radí některé moje kamarádky. Tak třeba na Silvestra mi to půjde o něco líp? Hlavně ale zase dělám to, že se upínám na něj a nikdo jiný pro mě neexistuje. Zase si zavírám všechny ostatní možnosti potkat někoho jiného. Proč tohle dělám pořád dokola??? Mám strach změnit v tomhle směru svoje chování. Už jenom to, že jsem se odhodlala k nějaké změně, mě znervózňuje a zase se mi blbě spí. Nejradši bych jenom mávla nějakým kouzelným proutkem a všechno by bylo vyřešené a já bych se chovala jinak. Škoda, že to nejde. Nebo je to dobře, protože si toho člověk potom víc váží?

Včerejšek byl taky docela fajn, dopoledne jsem uklízela a pak jsem vyrazila do posilky. Během uklízení jsem se zase rozčílila, protože bratr si myslí, že jednou za týden umyje nádobí, vynese odpadky a já se z toho po

Tak to celkem uteklo a už je pátek. Takže můžu říct, že jsem přežila celý týden v práci. Kupodivu.  Ono to bylo jasný, že to zvládnu, ale já jsem si zase dělala bubáky a bála jsem se, že mi bude špatně a že to nezvládnu a bla, bla bla... Tak teď už mě čeká jenom jeden týden, pak jenom po - st, ve čtvrtek pracujeme

Pomalu ale jistě se blíží Vánoce. Tohle období pro mě vždycky bylo jedno z nejlepších v celém roce. Milovala jsem Vánoce a zimu. A ještě k tomu, když bylo tolik sněhu jako teď! Chtěla jsem vyrazit co nejdřív na lyže a hned jak nějaký sníh napadl, nadšeně jsem se s někým domlouvala, že vyrazíme na hory.

Letos se nepoznávám. Jsem to vůbec já? Vadí mi, že je mráz a že se musím nabalit a jít

Včera jsme měli vánoční večírek. A byl super, super, super!!!  Samozřejmě se mi tam nechtělo. Říkala jsem si, že se tady ve firmě stejně s moc lidma nebavím a venku je zima a mě se nechce mrznout na cestě tam a zpátky... Ale nechtěla jsem absolvovat to, že mě bude kamarádka přemlouvat, tak jsem si řekla, že tam

Už asi měsíc mě bolí v krku. Někdy míň, někdy víc. Přes den je to docela dobrý, horší je to v noci a nejhorší ráno. To je určitě z toho, že už chodím do práce na plný úvazek.  Je tady klimatizace a všem každou chvíli něco je a přesto s tim chodí do práce. Dneska je mi ale asi úplně nejhůř. Včera jsem totiž byla na úžasným (nudnym) meetingu v Hiltonu. Celé dopoledne tam byla puštěná klimatizace, mě byla zima a už v noci jsem cítila, že je krk mnohem horší. Ráno jsem se sotva vyhrabala z postele a pak jsem si říkala, jestli jsem raději neměla zůstat doma. Nakonec jsem se rozhodla, že to dneska překonám a zůstanu doma zítra dopoledne. Odpoledne máme bohužel zase nějaký celofiremní meeting a tam musíme. Je to úplně ztracenej čas, nevím, proč takové věci musíme povinně podstupovat. Potom máme ještě vánoční večírek. Je to v baru, který mám fakt ráda, ale vzhledem k tomu, že mi není dobře, tak přemýšlím o tom, že tam nepůjdu. Nehledě na to, že si v práci stále udržuju od lidí odstup a nemám chuť s nima někam jít. Stačilo mi to minulý týden, kdy jsme měli oslavu 3. výročí založení firmy v ČR v Břevnovském klášteře. Zabalila jsem to celkem brzo a šla domu, nebavilo mě to tam.

V podstatě nevím, jestli je mi víc blbě psychicky nebo fyzicky... asi tak nějak obojí. Už od minulého týdne mám problémy se spaním. Když se v noci vzbudím, tak mám pak problém usnout. Asi to není normální a normální lidi to nepochopí, ale já se bojím usnout. Bojím se toho, že upadnu jakoby do "bezvědomí". Většinou se to u mě projeví, když něco řeším a není mi úplně nejlíp. Snažím se do toho nezacyklit, aby se mi zase neudělalo blbě a všechno se to nezhoršilo, ale je to těžký. Tak se snažím říkat si, že to zase přejde, že je to jenom přechodný. Ono to určitě jenom přechodný je a za chvíli budu spát jak miminko... Musím tomu prostě věřit. Je zajímavý, že mám problém se spaním, jenom když jdu druhý den do práce. Když už byl minulý týden čtvrtek a pátek, tak už jsem byla celkem v pohodě a taky jsem celkem v pohodě spala. Minulý týden ve čtvrtek jsem se dokonce celé dopoledne cítila šťastná! To bylo krásný! Měla jsem tak skvělou náladu, že jsem měla chuť to vykřičet do celého světa. Zbytek čtvrtka a pátek byl tak nějak neutrál. Sobota byla celkem fajn. Šli jsme se podívat na Staromák na rozsvěcení stromečku a měl tam přijít i Objev. Tak jsem řešila, co si vezmu na sebe a tak.... Na Staromáku to ale bylo naprosto děsný. Všude miliarda lidí, Objev se zaseknul někde u Orloje, kde to bylo nejhorší, nějaký chlap tam měl zástavu srdce, nějaká paní tam zkolabovala...... No, když za náma po hodině dorazil, tak byl chudák úplně vyřízenej a my byly zmrzlý jak h

Mám zase nějaké vzteklé období... No jo, hormony. Ale nejenom ty za to můžou. Mám k tomu i pár dobrých důvodů.

Začnu asi bráchou. Od té doby, co k nám přivedl svojí přítelkyni (cca 2 týdny), jsou u nás každý víkend, takže jsem úplně ztratila soukromí. Předpokládám, že tenhle víkend u nás budou taky. Ona se odstěhovala od bývalého přítele ke svojí mámě, se kterou má špatné vztahy. Chápu,

Včera jsem byla na masáži. Na téhle: http://www.mystic-temple.cz/masaze/queen-of-egypt-p-526.html?PHPSESSID=0c4b1cd98a2d0fb7c5c606361f8953c6. Dostala jsem tam od mámy poukázku k narozeninám, tak jsem jí včera využila. Nejdřív jsem se 20 minut napařovala v páře, pak tam přišla taková