Pondělí 06-12-2010

Pomalu ale jistě se blíží Vánoce. Tohle období pro mě vždycky bylo jedno z nejlepších v celém roce. Milovala jsem Vánoce a zimu. A ještě k tomu, když bylo tolik sněhu jako teď! Chtěla jsem vyrazit co nejdřív na lyže a hned jak nějaký sníh napadl, nadšeně jsem se s někým domlouvala, že vyrazíme na hory.

Letos se nepoznávám. Jsem to vůbec já? Vadí mi, že je mráz a že se musím nabalit a jít vůbec ven. Nejradši bych byla zalezlá doma a vůbec nevylejzala. Přitom dřív jsem měla chuť vyběhnout ven a blbnout ve sněhu, koulovat se, stavět sněhuláka... Teď bych se nejradši sebrala a odjela k moři. Zůstává mi nad tím rozum stát. Je to trvalá změna nebo jenom nějaký výkyv? Dokonce ani na ty Vánoce se netěším. Najednou mi to připomíná, že se blíží konec dalšího roku a že to tak strašně letí! Já nechci, aby ten život takhle rychle utíkal, ale bohužel to nijak neovlivním. Utíká nám to všem stejně rychle.

Naopak jsem nikdy neměla ráda Silvestra a netěším se na něj ani letos, i když ho budu trávit s člověkem, který se mi líbí a se kterým je mi moc fajn. Konec roku ve mě vyvolává velkou melancholii a já začínám bilancovat. Jaký byl ten rok, který končí? Co asi přinese ten rok, který začíná? Upřímě - ten rok, který pomalu končí, byl hrozný. Přinesl v mém životě zemětřesení, ze kterého jsem se ještě nevzpamatovala. Měla bych asi být ráda, že ten rok končí, ale mě to naopak připomíná, co všechno se stalo. Pořád se mi stýská po bývalé práci, pořád se mi zdá, že tam pracuju. Je mi tak strašně smutno, že to ani nejde popsat. Nejradši bych teď z práce utekla a běžela domů. Včera večer jsem si lehla, objala polštářek a pustila si hudbu a smutnila si. Vím, že je to přechodné a že po tomhle smutném období bude zase období veselé. Ale já tak nemám ráda, když mám takovéhle pocity!

Je mi smutno i z toho, že sice je někdo, kdo se mi líbí a s kým jsem ráda, ale jsme jenom kamarádi. A nejsem si jistá, jestli se to vůbec někdy změní. Na jednu stranu bych byla strašně ráda, ale na druhou stranu se toho strašně bojím. 

Dneska máme poslední hodinu focení. Vůbec se mi tam nechce, ale musím se k tomu dokopat. Přece jenom je to naposled, co se všichni sejdeme a je to něco, co mě hodně bavilo.

Uff, asi bych měla radši začít zase pracovat, abych přišla na jiné myšlenky. Ale musím se přiznat, že po napsání článku se mi trochu ulevilo. Omlouvám se, že je tak negativní, ale do konce roku to asi o moc lepší nebude.... I když... kdo ví.