Pátek 10-12-2010

Tak to celkem uteklo a už je pátek. Takže můžu říct, že jsem přežila celý týden v práci. Kupodivu.  Ono to bylo jasný, že to zvládnu, ale já jsem si zase dělala bubáky a bála jsem se, že mi bude špatně a že to nezvládnu a bla, bla bla... Tak teď už mě čeká jenom jeden týden, pak jenom po - st, ve čtvrtek pracujeme jenom do 13:00 a v pátek už je Štědrý den. A pak mám pondělí, úterý dovolenou a v pátek na Silvestra jsme dostali volno. A bude nový rok... Copak nám asi přinese? Poslední dobou o tom hodně přemýšlím a doufám, že to budou jenom dobré věci.  Poslední dva roky totiž moc dobré nebyly. Na druhou stranu mě ale hodně posílili.

Mám teď pocit, že jsem se docela dala do klidu, spím už normálně, dokonce se mi i zdají normální sny. Jediné, co mě hodně rozčiluje, je MHD v Praze. Minulý týden byla sněhová kalamita a nejezdily tramvaje a já se málem neměla jak dostat domů. Předevčírem pro změnu nejezdilo metro, protože natekla voda do Nuseláku. Grrrrr!!!!!!  Asi se budu muset přestěhovat blíž k práci nebo tady nějakou dobu vydržet a pak změnit práci a hledat si něco blíž bydlišti... Když nejezdilo ve středu to metro, tak jsem sedla na bus a jela na Floru, kde jsem chtěla přesednout na tramvaj a jet domu. Napadlo mě ale, že bych zavolala bývalé kolegyni, která na Floře bydlí, jestli nemá náhodou čas. Náhodou čas měla, tak jsme zašly na véču. Bylo to fajn, akorát se mi zase připomněla bývalá firma a zjistila jsem, že mi to stále ještě nedělá dobře. Pořád se mi po těch mojich klucích stýská. Na druhou stranu jsem si tady ale začala celkem zvykat a musím se přiznat, že ta práce není zase tak strašná, jak jsem si myslela. Když to tak srovnám - ano, dělala jsem tam lepší práci, jako třeba nábor lidí do našeho oddělení, finanční reporting atd., ale na druhou stranu mě šéf využíval kvůli všem možným blbinám. Třeba chtěl, abych mu jela natankovat. Nebo mu poslala dopis. No, a tady jsem centrální asistentka pro dva projekťáky, kteří mají na starosti klinické studie po celé Evropě, takže mám na starosti různé přístupy do systémů, tabulky, přehledy, zápisy z telekonferencí... všechno v angličtině. V bývalé práci jsem anglicky ani nekvákla a to mi štvalo. Takže ona ta práce fakt není tak špatná. Bývalá práce teda asi byla přece jenom lepší, ale třeba těch znalostí ještě někdy využiju. Musím se ale od té bývalé práce citově odpoutat. Fakt jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat. Kdybych tam odsud odešla sama od sebe, tak by to bylo něco jiného. Ale takhle.... Zrovna včera večer jsem si vzpomněla, jak jsem měla se šéfem poslední hovor, kdy on mi říkal, že bych měla dát prostě výpověď, protože špatně pracuju. Že si mě tam do konce září nechají a já bych tu svojí práci předala někomu spolehlivému. Přesně si pamatuju, jak jsem tam v klidu seděla a řekla jsem mu, jestli si jako myslí, že on mi tam udělá problémy a pak očekává, že já odejdu sama od sebe a bez odstupného? Mám ze sebe takovou radost! Celou tu situaci jsem fakt zvládla dobře a teď mi to začíná docházet.

Mám z toho fakt radost. Teď ještě přestat smutnit a najít si práci, která by odpovídala mým zkušenostem a znalostem.  Jenže se obávám, že takový plat, jaký mám tady, mi jen tak někde nedají.

Kamarád, který se mi stará o finance, se mě snaží přemluvit, abych šla dělat k nim finančního poradce. Dělá u Partners a mě se líbí způsob, jak to dělá. Sama jsem si teď koupila knížku Bohatá žena, což je něco jako Bohatý táta, chudý táta (tu si chci koupit taky), ale pro ženský. Je to celé o tom, jak získat finanční nezávislost. Jak docílit toho, aby peníze pracovaly pro mě a ne já pro ně. Fakt bych toho někdy chtěla dosáhnout a být rentiérka.  Tak se o tom s tím kamarádem bavíme a mě to zajímá čím dál tím víc. Jenže nevím, jestli mám povahu na to, abych dělala finančního poradce... obávám se, že ne. Ale kdyby mě to bavilo, tak bych to snad zvládla. Na začátku bych absolvovala plno školení a pak by se vidělo, co dál.... Možná k tomu časem dozraju, zatím si zvykám v týhle práci...

Zítra jsme měli jet do toho Tropical Islandu. To se nakonec ale nekoná kvůli počasí. Kluci jsou naštěstí rozumní a nechtějí někde uvíznout v kalamitě. Tak jsme vymysleli náhradní plán. Půjdeme nakupovat Objevovi nádobí, příbory atd. do Ikei.  On teď rekonstruoval byt, tak ho potřebuje vybavit. Asi tam bude hodně lidí, takže pokud to nebudeme zvládat, tak se půjdeme někam najíst a do kina. Stěžovatelka s náma nejde. Rozhodla se, že když se nepojede do Berlína, tak pojede na hory (asi si myslí, že když do Berlína nebudou silnice v pohodě, tak na hory budou.... byla blondýna, no ) Vlastně ani nevím, jaký plán nakonec má, protože nám neodepisovala, tak budu zítra s klukama sama. A těším se na to. Bude to pohoda a nikdo nebude prudit. A přísahám, že budu s Objevem flirtovat! Musím se to naučit konečně! Zároveň si ale nesmím dělat nějaký velký naděje... To mi moc nejde, myslím na něj dnem a nocí. A nechci být zklamaná, pokud to nevyjde....

Hehe, konečně trochu pozitivní článek.

Hezký víkend všem!