Do nadpisu jsem málem napsala úterý. Mám ty dny nějaké posunuté. Ale musím se teda přiznat, že jsem strašně ráda, že už je středa. Zítra budeme v práci jenom do 13:00 a pak volno! Do práce půjdu jenom příští středu a čtvrtek dopoledne a pak mám zase volno až do příštího roku (to zní hezky).
Letos se na Vánoce ani nějak moc netěším. Už bych si spíš přála, aby bylo po nich. Stejně to vždycky tak strašně uteče. Ale těším se, že vypadnu z Prahy. Leze mi to tady čím dál tím víc na nervy. Všichni šílí, běhají po obchoďácích, běhají před tramvajema, tramvaje zvoní, do toho houkají sanitky, protože z toho všeho plno lidí klepne.. Prostě klidný předvánoční čas.
Minulý pátek jsem se po telefonu pohádala s mámou. Pak jsem celý večer probrečela, nešlo to zastavit. Nechápu to. Měli jsme naplánováno, že k nim pojedeme s bráchou v sobotu a půjdeme na večeři. Jakože oslavit můj svátek. Chtěli jsme oba s bráchou přijet až na tu večeři, protože brácha chtěl být co nejdýl s přítelkyní a já jsem si myslela, že půjdeme s klukama na oběd. To mámu pobouřilo natolik, že nám řekla, že když nám teda dělá problém přijet v sobotu, tak že by oni přijeli v neděli na oběd do Prahy. Jenže já už jsem tam měla na neděli domluvený kafe s kamarádkou, kterou jsem hrozně dlouho neviděla a brácha to taky chtěl nechat tak, jak to bylo domluvené. Bohužel, máma si prostě usmyslela, že pojedou v neděli do Prahy a basta. Začala na mě řvát, že se všechno řídí podle toho, jak my se domluvíme s kamarádama a že teď se to prostě jednou bude řídit podle nich, takže prostě oni přijedou do Prahy. Ještě dál řvala, že na ně úplně kašleme a ať si teda přijedeme, až si na ně laskavě někdy uděláme čas. Oni můžou jet do Prahy kdykoli jindy, vlastně tady jsou skoro každý den, ale oni chtěli jít prostě do restaurace v neděli. Takže jsem v neděli zrušila sraz s kamarádkou, což mě strašně mrzelo a zbytek večera jsem probrečela. Nějak to na mě padlo. Všechno se odehrává podle toho, jak chce máma s otčímem. Že by nám oni někdy vyšli vstříc? Neexistuje! Oni jsou ti, podle kterých se všechno řídí a bude to tak i nadále. Z tohohle důvodu se na Vánoce vůbec netěším, protože máma bude sice nadšená, že nás má zase všechny kolem sebe, ale to, co mi řekla se mě dotklo. Absolutně nerespektuje, že jsme s bráchou dospělí a máme svůj život. Ani nám to normálně nevyčítá jako většina rodičů. Spíš nás vydírá. Takové kecy jakože kdyby tam umírali, tak my bychom o tom ani nevěděli, jsou u nich normální. Ani nevím, jak bych všechny pocity vůči nim popsala... ale nejsou moc pozitivní. A to není dobrý na to, že u nich budu od zítřka do soboty. Nejhorší je, že oni si myslí, že naše vztahy jsou v pohodě. Vůbec mě neposlouchají, když si na něco ztěžuju a něco jim říkám....
Díky tomu, že jsem teda zůstávala v Praze, jsem se mohla vidět v sobotu s Objevem. Kamarád neměl čas, tak jsme se tentokrát sešli jenom já, Objev a Prudilka. Objev totiž najednou ve čtvrtek fakt napsal, co naplánujeme na víkend. Původně to vypadalo, že se nedomluvíme, ale když jsem nejela k té mámě, tak nakonec nebyl problém se sejít. Byli jsme v kině na filmu Na doraz. Tentokrát to bylo dobrý. Je to komedie a fakt jsme se u toho hodně nasmáli. Pak jsme šli ještě do mexické restaurace. Bylo to zase hrozně fajn, mě je s tím klukem tak dobře! Příští čtvrtek jedeme s kamarádkou na večerní lyžování, tak jsem jim navrhla, jestli se nechtějí přidat. Prudilka nechce, zase začala prudit, že se jí kvůli pár hodinám lyžování nechce táhnou několik hodin autem nebo autobusem. Objev byl nadšený a pojede s náma. Má rád večerní lyžování stejně jako já. Dokonce vezme auto, abysme nemuseli skibusem. Mám z toho fakt radost a těším se. Na druhou stranu se ale i trochu bojím, protože lyžuju jak střevo.
Akorát bych teda měla do Silvestra zhubnout tak 10 kg, což se mi asi nepodaří. Dost často teď chodím do posilky na běhací pás a jsem na něm hodinu, ale žádný účinek jsem zatím nepocítila. Chodím tam teda dost krátce, ale já chci vidět výsledky hned.
Mějte krásný večer, já běžím na běhací pás.