empress: Všichni asi víme, co by se mělo dít, abysme byli spokojení. Ale dlouho by nám to nevydrželo, protože VŽDYCKY se najde něco, kvůli čemu budeme nespokojení potom. Já se třeba domnívám, že bych byla spokojená, kdybych odešla z práce. Ale určitě by to tak nebylo. Např. by na mě mohlo doléhat nicnedělání a nuda. Nebo si myslím, že budu spokojená, až budu mít 55kg. Až dostanu trvale navýšený plat. Až budou Vánoce, až bude jaro, až bude léto, až bude zima, až si koupím kalhoty, až se vdám, až až až... Spokojenost podle mě závisí na tom, jak moc si dokážeme nebo nedokážeme užívat přítomný okamžik. Tedy jak moc si dokážeme připouštět, co bude za hodinu, večer, zejtra, za měsíc. Já si to taky připouštím až moc. :( Proč jako řeším, co bude příští čtvrtek? Jdu se asi zabít...
lucik*: Jo, všichni si říkají, až, až, až... včetně mě... Až zhubnu, až si koupím tohle, až bude jaro... tak budu spokojená. Úplně to samé jako ty. :-D
No, aspoň, že už si to uvědomujeme. To je důležitý krok k tomu, abychom s tím mohly něco začít dělat. :-)