Včera byl naprosto strašnej den. Totálně zasranej den. Ještě dopoledne bylo všechno v pohodě a pak to přišlo. Nějak po obědě jsem slyšela kolegyni (tu, co jsem s ní měla konflikt), jak telefonuje. Začala vydávat takový divný zvuky. Nejdřív jsem si myslela, že se něčemu strašně směje, ale pak se jí kolegyně ptala, co se jí stalo a došlo mi, že hystericky brečí. Zabila se jí ségra při autonehodě.

Musím se přiznat, že začínám být docela zvědavá, co mi život přinese a jak se to bude dál vyvíjet s pianistou. Dějou se totiž věci, který bych fakt nečekala. Ne, nestalo se nic novýho, ale i to, že jsem u něj byla o víkendu je víc, než jsem kdy čekala. Vzpomínám si, jak jsem tady popisovala, jak jsme se potkali a pořád po sobě koukali a jak jsem řešila, jestli mu napsat mail nebo ne. Nakonec jsem

Tak víkend "V" je za mnou. Cítím se, jak kdybych se vrátila z pohádky do reality. Bylo to fakt krásný. Ale ty nervy, co tomu předcházely! Od středy jsem pořádně nespala a měla jsem cestovní horečku jak prase. Na jednu stranu jsem se strašně těšila, na druhou stranu jsem měla nervy, že se něco pokazí a taky jsem vymýšlela všechny možný tragický scénáře. Prostě já, no.

V pátek jsem

Mám chuť napsat ukrutně optimistickej článek.  Ono to tady na blogu vypadá, že pořád řešim, nějaký sra**ky a tak. Což je poslední dobou dost pravda, ale taky jsou chvíle, kdy mi je fajn. A těch chvil přibývá.

Takže i když jsem v sobotu psala, jak je všechno na prd a jak se cítim sama a nikam se

Včera jsem byla po roce u zubaře a hned mi našla kaz. Na krčku. Fuj. Jsem teda objednaná na vrtání a budu vyžadovat injekci na umrtvení. Stačilo, když mi do toho včera rejpla a málem jsem si zlomila krk, abych se ji vyškubla.

Stala se mi věc, kterou jsem opravdu nečekala! Urvalo se mi ramínko od podprdy, kterou jsem si kupovala u Konarovský! No toto! Samozřejmě jsem to nenechala jen tak.

Tak do Amsterdamu odlítam už za 14 dní a moje napětí se stupňuje. Chvílema si řikam, že to nemůžu vydržet a zvládnout. Že to radši zrušim. Není to totiž nic moc příjemnýho.

A hlavně se mi začínají vracet zážitky a pocity z dětství, který bych radši znovu neprožívala. Díky tomu ale začínám chápat, proč mám v partnerských vztazích problémy. Jo... moje zážitky s tátou byly moc pěkný. A tak

Fakt nemám ráda lidi, kteří chodí do práce nemocní. A že jich mám kolem sebe hodně! Vzhledem k tomu, že nemám letos zřejmě vůbec žádnou imunitu, tak už je mi zase blbě. Šla jsem z práce dřív a hodinu jsem spala. Snad to tentokrát nebude nic hroznýho a nebudu muset zase na neschopenku, to snad radši už budu přecházet.  A přitom jim vitamíny, ovoce, zeleninu. Nevím, co víc mám dělat. Prášky

Nějakym záhadnym způsobem se mi daří pořád hubnout. Džíny, které jsem si kupovala v únoru jsou mi velký a vejdu se do kalhot, který jsem nedávno málem nezapla. Vlastně úplně nezapla. Všichni mi řikají, jak jsem zhubla a jak mi to sluší. Začalo to střevní chřipkou a aniž bych se nějak snažila, tak to pokračuje dál. Asi se mi stáhnul žaludek a jím menší porce. Od čtvrtka mi bylo zase nějak divně.

Dneska máme pátek třináctýho. Moc hezký. Normálně mám tenhle den ráda a věřím, že je to šťastný den. Dneska to ale neplatí. Necítím se zrovna dobře a moc dobře si uvědomuju, že jsem na přes držku. Mám totiž PMS a je to nějak mnohem bouřlivější než jindy. Chvíli jsem vzteklá a někoho bych zabila, chvíli je mi strašně smutno a chce se mi brečet, jsem nervózní, bolí mě hlava, blbě spim a zdají se

Tak už mám letenku do Amsterdamu. Pianista už o tom ví, počítá se mnou a těší se na mě. A já se těším na něj. Nejradši bych tam odletěla hned!  Kupodivu ze mě veškerý strach spadnul a momentálně se jenom těším. Snažím se na to zase až tak moc nemyslet, protože je to ještě 6 týdnů. Přece nebudu celou dobu myslet