Článek Čtvrtek 03-05-2012
Komentáře k článku: Čtvrtek 03-05-2012
lvice: Heleď... Co na to říct? Úplně ti jako nerozumim, ale přeju ti, ať si to s Pianistou užiješ! 
orchidejka: Ono je těžký rozumět něčemu, čím si člověk sám neprošel. Takže buď ráda, že mi nerozumíš. 
A děkuju. 
imperatrice: Já mam naopak pocit, že rozumim až moc dobře. A čim dál víc mě zajímaj ty Bachovky.
A mam taky problém s tím, že nechci, aby mě někdo viděl spát. Teda vlastně nechci, aby na mě někdo viděl, když mám zavřený oči. Třeba bych neusnula v autobuse, kterej někam jede přes noc. Všichni v busu spí, ale já ne, protože se bojím zavřít oči, že na mě bude někdo čumět. Ale zas kdybych si přes obličej přehodila nějakej hadr, zavřít oči před publikem by mi až tak nevadilo. A ke Kozlovi se v posteli točím zády nebo si kryju obličej peřinou. No prostě jsem taky samá divnota.
orchidejka: Jo, Bachovky jsou prostě super, asi tady o nich určitě ještě uslyšíte. Mám s nima dobrý zkušenosti a fakt si myslim, že mě teď hodně drží nad vodou.
Jo, já jsem taky vždycky měla problém s tím, aby mě někdo viděl se zavřenýma očima. Teď už je to teda trochu lepší, ale zase se zhoršilo to spaní celkově, no. 
lentilka®sdeluje.cz: Tak ta muzika je dost dobrá! Taková nabíjecí.
Nesnaž se sama před sebou utíkat, vem to z druhého konce - zkamaraď se sebou. Ta holka, co ji vidíš v zrcadle, je tvoje nejlepší kamarádka a vždycky bude stát při tobě, nikdy tě neopustí. Jen k ní musíš najít cestu. Není to lehký. Mně to taky trvalo a stálo mě to spoustu slz, ale ten pocit úlevy, když se na sebe jednou podíváš, usměješ a najednou prostě víš, že ta holka v zrcadle je ten nejlepší parťák, kterého ti život dal. Mně se až podlomila kolena. Nevím, jestli to říkám dost srozumitelně, snad mě chápeš.
A s těmi zážitky z dětství - nevzdávej to. Dá se to zvládnout a nezbláznit se (nebo aspoň ne moc 
), ale prostě holt asi není jiná cesta, než to odžít znovu. Odplavit to slzama, odpustit a pustit po větru. A už si ušla takový kus cesty... Zvládneš to, vím to. Protože my, holky z tvrdýho dřeva...
orchidejka: Jasně, že to říkáš srozumitelně a chápu tě. Já teď právě tu cestu hledám. Sice to všechno, co popisuju a prožívám zní šíleně, ale cítím, že je to správná cesta a jednou snad... Ale je to teda zasr**ně těžký a ano, stojí mě to spoustu slz.
Dokonce jsem se skoro rozbrečela, když jsem si tenhle komentář přečetla. 
Jo, my holky z tvrdýho dřeva.... Víš co? Já mám pocit, že jsem byla z tvrdýho dřeva dřív, teď jsem strašná citlivka. 
lentilka®sdeluje.cz: Jenže to zdravé, ocelové jadérko v tobě je. Jen se na něj nalepila spousta zahnívajícího hnusu, který prostě musí pryč.
Nezní to šíleně. Teda - možná pro někoho, kdo to nezažil, takže neví, o co jde. Budiž takovým lidem přáno. Naopak - zní to velice nadějně.
A i já tobě děkuju. Od té doby, co jsem si vzala k srdci tvoje slova: "Dovol si vybrečet se.", pochopila, že řeči "brečí jen slaboši", které mi natloukli do hlavy v dětství jsou blbost a občas se někam zavřu a pořádně si pobrečím, je mi nesrovnatelně líp. A i ta potřeba brečet je stále méně častá. Pokud nepočítám slzy vzteku, ale to je zas jinej příběh. Místo boxovacího pytle mám špalek a sekeru nebo rýč a kus země. 
Jo a i ten kopec, na kterém se dá řvát a nikomu nebudeš připadat trapná (protože tam není ani noha) mám k dispozici. Přijeď.
orchidejka: Tak si tam někde to jádérko bude, když to říkáš. Hnus postupně pryč jde, ale musim se přiznat, že jsem fakt netušila, že to bude tak těžký. Nebo možná tušila, proto jsem se do toho moc nehrnula a bála jsem se toho.
Já jsem Ti někdy napsala tak chytrou větu? To už si ani nepamatuju. Možná bych se tim mohla sama řídit.
Ten kopec k dispozici nemam, asi fakt přijedu.
schelbinda: Orchidejko, držím Ti moc palce ve Tvém boji . Věřím, že to časem všechno překonáš, protože tady na blogu působíš jako silná (mezi to právě patří i např. vybrečet se a nepovažovat to za nedostatek), rozumná a sympatická osobnost. Jak píše Lentilka, jsem si jistá, že přijde den, kdy se podíváš do zrcadla a uvidíš tu úžasnou osobu, která se v něm odráží, a budeš na sebe právem hrdá, čím vším si byla schopná projít. Hezký den 