lentilka®sdeluje.cz: Paráda! Někde jsem četla, že podívat se pravdě do očí znamená vzít strachu jeho moc. A taky že sebehorší pravda lepší, než nejistota.
orchidejka: Jo, to jsem taky četla a je to pravda. Akorát je občas těžký tu pravdu přijmout.
Často teď myslím na jeden tvůj komentář, který jsi mi nechala u jednoho článku a psala jsi tam, že všechny ty shnilý věci, který v sobě člověk má musí ven. A že jsi se z toho málem zbláznila. Prožívám něco podobného a chvílema mám pocit, že určitě skončim v Bohnicích, protože tohle přece nejde zvládnout. Nebo mám chuť to vzdát. Snad to někdy skončí a přežiju to ve zdraví...
imperatrice: S tou politikou mi něco povídej. Asi před měsícem a půl jsem se rozhodla nedívat se na zprávy a striktně to dodržuju. Vždycky jsem se naštvala a je lepší nevědět. Stejně tím, že o něčem nevím, nic nezměním. Akorát se naseru. Jsem ale zvědavá na tu demonstraci zejtra. Podle mě to bude na nic a ještě se zbytečně ucpe Praha. Asi je hloupý to poznamenat, ALE ještěže jdu cvičit už dopoledne (pojedu přes centrum).
No a já jsem taky Pražák a nikdy mě neuráželo, když mi to někdo dával sežrat. Já jsem se stále cítila hrdě.
Jaký kroky učiňuješ k tomu, abys brala věci, jak jsou...? Copak je lze brát, jak nejsou? Já za tím asi hledám něco víc, než tam je, prostě tomu nerozumim. Ale to tak bejvá, že nerozumim úplně jednoduchým věcem. To "dívat se pravdě do očí" mi taky přijde podivný. Pravdu znám, žiju s ní čili se jí dívám do očí?
orchidejka: Jestli nekoukáš měsíc na zprávy, tak asi nevíš, že se zase budou zvyšovat daně.
No, asi by ses divila, kolik lidí nebere věci tak, jak jsou a nevidí pravdu. Prostě si jí přizpůsobí sobě, ale nevidí to reálně. Takže jo, lze to brát jinak, než jak to je.
imperatrice: O těch daních se to ke mně dostalo, ale proč to mám řešit, když to snad ještě neni ani schválený (nevim to, páč to opravdu nesleduju) a když bych to při nákupech možná ani nepoznala, kdybych o tom nevěděla? Já totiž ceny nesleduju a už vůbec si nepamatuju, co kolik stojí, a tedy bych si ani nevšimla, že se u něčeho zvedly.
Dej mi příklad, když někdo nebere věci tak, jak jsou a nedívá se pravdě do očí. Pak už snad pochopim..
márinka: Normálně začínám mít pocit, že bych spíš brala Ostraváka !
No nic, teď vážně!
Je moc fajn, že se učíš přijmout sama sebe jaká jsi!
Myslím, že blbě Ti neni proto, že bys měla oslabenou imunitu, ale z nervů. Sice si třeba od víkendu do Amstru neslibuješ, že s pianistou zůstaneš(což je dobře), ale stejně je to dost velkej krok a není divu, že máš trochu strach z toho jaký to tam bude!
K politice se raději nebudu vyjadřovat, bych se (nas), totiž naštvala hned po ránu!
márinka: Ehm, víš přece, že mám slabost pro zajíčky(králíčky)-tohle už je prazajíc.
To bylo myšleno, kdybych sama byla. Upřednostňuju stručná a jasná vyjádření před sáhlodlouhým vysvětlováním!
orchidejka: Jo, asi je to hodně tim Amsterdamem. Snažím se na to moc nemyslet, ale stejně to pořád někde v podvědomí je a nemůžu se toho zbavit. Říkám si, že už se těšim, až bude po tom víkendu, jenže Bůh ví, co budu potom prožívat...
márinka: Potom už to bude dobrý, protože už tam budeš. Co budeš prožívat jinak to se uvidí, ale určitě to zvládneš!
Tohle je prostě nervozita před nějakou větší výpravou, činem,...
Ty jsi z těch citlivějších tak to víc prožíváš.
Asi nemá moc cenu Ti psát, abys na to zkusila nemyslet, ale zkus se aspoň co nejvíc zabavit něčim jinym!
orchidejka: No, ono mi vlastně asi ani nezbývá nic jinýho, než to zvládnout, že jo.
Tu nervozitu musim vydržet ještě měsíc. Zabavit se snažím, dneska jdu fotit, zítra jedu k našim na oběd, začetla jsem se do super knížky, chci zase začít běhat, snažím se uvolňovat to věčný napětí a relaxovat. Víc už asi ani dělat nemůžu. A stejně to na mě dneska ráno nějak padlo.
márinka: No tak hlavně si neříkej tohle. Nic jinýho mi nezbývá. Ale zbývá. Do tý doby klidně ještě můžeš potkat nekoho jinýho, můžeš taky třeba dojít k závěru, že pianistu vlastně nechceš a pojedeš jenom na výlet anebo dalších asi tak 5469875645555 možností.
Když pojedeš fajn, jedeš na pěknej výlet s pěknym průvodcem, proč ne? A když se rozhodneš jinak je to jen a jen Tvoje věc.
Hlavně si neříkej, že tam prostě musíš a že všechno musí být dokonalý. Neděláš to proto, že musíš, ale proto, že chceš! A né kvůli komukoliv jinýmu, ale kvůli sobě!
orchidejka: Já jsem to myslela tak, že ať přijde jakákoli situace, tak jí prostě budu muset zvládnout, protože se přece nezhroutim a nenecham se někam zavřít a nevzdam to. Tím nemyslim, že do Amstru musim. Vím, že nemusim a že nic nemusí být dokonalý Ale já tam právě chci kvůli sobě. Snažim se to brát jako výzvu a jako trénink, abych věci nechávala plynout, nenervovala se jima, když ještě nenastaly a hlavně se neupínala na pianistu.
imperatrice: Jak já ti rozumim... Já se snažim snižovat VĚČNÝ NAPĚTÍ sportem. Cvičim už 1x až 2x denně a chci se vždycky co nejvíc zničit, abych myslela na bolesti těla a únavu a ne na...
Je ale fakt, že narozdíl od tebe nesu za svojí situaci větší vinu než ty.
Výhodou je, že možná konečně získám vysněnou fitness postavu.
orchidejka: Hm, to by mě zajímalo, co z toho získam já. Fitness postava to určitě nebude.