Komentář, na který odpovídáte
imperatrice: S tou politikou mi něco povídej. 
Asi před měsícem a půl jsem se rozhodla nedívat se na zprávy a striktně to dodržuju. Vždycky jsem se naštvala a je lepší nevědět. Stejně tím, že o něčem nevím, nic nezměním. Akorát se naseru. Jsem ale zvědavá na tu demonstraci zejtra. Podle mě to bude na nic a ještě se zbytečně ucpe Praha. Asi je hloupý to poznamenat, ALE ještěže jdu cvičit už dopoledne (pojedu přes centrum). 
No a já jsem taky Pražák a nikdy mě neuráželo, když mi to někdo dával sežrat. Já jsem se stále cítila hrdě.
Jaký kroky učiňuješ k tomu, abys brala věci, jak jsou...? Copak je lze brát, jak nejsou? Já za tím asi hledám něco víc, než tam je, prostě tomu nerozumim. Ale to tak bejvá, že nerozumim úplně jednoduchým věcem. To "dívat se pravdě do očí" mi taky přijde podivný. Pravdu znám, žiju s ní čili se jí dívám do očí? 