Pondělí 14-05-2012

Mám chuť napsat ukrutně optimistickej článek.  Ono to tady na blogu vypadá, že pořád řešim, nějaký sra**ky a tak. Což je poslední dobou dost pravda, ale taky jsou chvíle, kdy mi je fajn. A těch chvil přibývá.

Takže i když jsem v sobotu psala, jak je všechno na prd a jak se cítim sama a nikam se mi nechce, tak to nakonec byl super den. Byla jsem s kamarádkou na zmrzlinovym poháru u Hájka, pak jsme šly do kina a Lov lososů v Jemenu (doporučuju) a pak jsme šly ke kamarádovi na indickou večeři. On je původně Ind, ale od svého dětství žil s rodičema v New Yorku a teď už žije asi 8 let v Praze. Večeře byla výborná, byli tam super lidi, prostě všechno úžasný. Taky se mi v sobotu podařilo koupit si letní kozačky. Měli tam poslední v mojí velikosti. Původně jsem chtěla béžový, ale v mojí velikosti měli jenom bílý, tak jsem si nakonec koupila ty. A jsou prostě skvělý a všichni mi je dneska chválí.  A vezmu si je do Amsterdamu a k tomu si vezmu sukni. Dneska jsem si jí byla nechat zkrátit a budu vypadat prostě úžasně. 

Včera jsem si udělala super oběd, uklidila doma a šla běhat. Chodím teď běhat tak 2x týdně a už na sobě pozoruju, že uběhnu dál. Hlavně mi to pomáhá zbavit se napětí a je mi potom fajn.

Poslední dobou jsem měla trochu divný pocit z pianisty, ale včera jsme si zase docela dlouho povídali, takže mě to přešlo. Vlastně si za ty divný pocity můžu sama. On byl třeba v pátek unavenej, tak moc neodpovídal, ale to neznamená, že nechce, abych přijela. Jsem si v tomhle sama sebou strašně nejistá. Ale moc dobře jsem si uvědomovala, že je prostě jenom unavenej a že to se mnou a mým příjezdem nemá nic společnýho. Divně reagoval i včera, tak jsem si řikala, že bych se ho zeptala, jestli mam teda vůbec jezdit, ale pak jsem si uvědomila, že je to zase jenom v mojí hlavě a že kdyby chtěl, abych nejezdila, tak by mi to nenabízel nebo by mi to teď napsal. Tak jsem se ho jenom zeptala, jestli mě přijede vyzvednout na letiště. On zase moc nereagoval, ale pak se mi omluvil, že zrovna jedl (jasně, chlapi nezvládaj jíst a psát zároveň). Psal, že pro mě samozřejmě přijede a začal řešit, co mi má uvařit. Prej hrozně rád vaří a už dlouho nikomu nevařil, tak chce udělat něco výbornýho, co jsem ještě nejedla. Hmmmm, už se těšim. Taky chce, abysme byli v pátek večer doma. Proč asi.  Myslim, že to bude parádní večer. Vlastně to bude parádní víkend. To, co jsem tady řešila před měsícem, už řešit nemusim. Hormonama nic oddalovat nemusim, všechno dopadlo dobře. Takže jsem spokojená po všech stránkách. Pak jsme si ještě volali přes skype a mluvili jsme spolu zase asi až do jedný. Podle toho taky dneska vypadá moje pracovní morálka. Obávám se ale, že to takhle bude celý týden, protože mam hlavu v pejru a práce je to poslední, na co myslim.

Co se táty týče, tak už je to mnohem lepší, dneska jsem mu sama od sebe zavolala a bylo to naprosto v pohodě. Prostě se zdá, že už se všechno začíná obracet k lepšímu. Jediný mráček na obloze je to, co bude následovat po mém návratu do Prahy. Obávám se, že to bude trochu krutý návrat do reality a že si asi pobrečim a bude mi smutno, ale ten víkend za to určitě stojí. Vlastně mám ještě jeden problém. Absolutně netuším, co mu mám přivést. Nepojedu tam jenom tak, že jo. Budu u něj přes víkend jíst, spát, spotřebovávat vodu a elektriku... On mi napsal, že mám přivést hlavně sebe a klidně se do něčeho zabalit, že nic jinýho nechce, ale to mi přijde trochu málo. Třeba aspoň český pivo bych mu vzala. Nemáte někdo nějaký nápad?

Tohle jsou botičky, akorát že já mám bílý a ty kytky na nártu nejsou. Krásný, že?