Sobota 26-05-2012

Musím se přiznat, že začínám být docela zvědavá, co mi život přinese a jak se to bude dál vyvíjet s pianistou. Dějou se totiž věci, který bych fakt nečekala. Ne, nestalo se nic novýho, ale i to, že jsem u něj byla o víkendu je víc, než jsem kdy čekala. Vzpomínám si, jak jsem tady popisovala, jak jsme se potkali a pořád po sobě koukali a jak jsem řešila, jestli mu napsat mail nebo ne. Nakonec jsem to udělala a fakt by mě nenapadlo, že si opravdu budeme psát a že to bude i jeho iniciativa, ne jenom moje. Možná mě to napadlo tak někde v mých představách a snech, že by se to mohlo stát. A ono se to stalo realitou. Tak co bude teď? Jak se to bude vyvíjet dál? Budou se mi ty sny dál plnit nebo to tímhle víkendem skončilo?

Třeba včera jsme si psali zase asi až do půlnoci. Od té doby, co jsem v neděli odletěla, jsme si kromě čtvrtku psali každý den. Dělala jsem si z něj včera srandu a chtěla po něm, aby mi poslal fotku ve svém "letním" pyžamu (kraťasy a tričko). Vždycky se z toho vykroutil. Pak jsme se rozloučili a šel spát, má dneska náročný den, ráno zkoušení a večer koncert v Haagu. Pak se ale znovu přihlásil a ptal se mě, jestli mi od něj přišel mail. Tak jsem se podívala a byla tam jeho fotka v pyžamu! Haha.  Už vidim, jak se tam půl hodiny snažil udělat nějakou normální fotku. Potěšilo mě to, fakt že jo. Tak si tak řikam, že bych se pro něj taky mohla nějak hezky vyfotit. Taky ho to vždycky potěší.

Já sama si z něj dělám tak maximálně srandu, ale do ničeho ho nenutim, nic mu nenavrhuju. Ani jednou jsem mu neřekla, aby přijel nebo že bych zase mohla přijet. Kupodivu se ani nemusim nějak přemáhat, protože když si spolu píšeme, tak mě to ani nenapadne. Asi mi to takhle taky vyhovuje. Nechávám to na něm. Když bude chtít přijet, tak to navrhne stejně jako navrhnul, abych přijela já tam.

Jinak se ani nic moc novýho neděje. V práci toho mám až nad hlavu a asi budu muset pracovat i přes víkend, protože nám přijde v úterý audit a všechno musí být v pořádku. Tenhle týden jsem si všimla, že mi moc nedělá dobře společnost několika mých kolegyň. Já je mám ráda a občas se s nima ráda bavím, ale ony jsou tak strašně negativní! Práci nenávidí, chlapi jsou zmrdi (pardon, ale holky je takhle fakt nazývají), všechno špatně. Začala jsem si s nima připadat divně, když mě to v práci baví a o chlapech si nic špatnýho nemyslim. Tak se jim teď trochu vyhýbam, protože se s nima fakt necítim moc dobře. Proč teda něco nezmění, když je všechno tak špatný? Nemám ráda takovýhle typy lidí.

Jo, a ještě pár slov o švagrový. Zase se snaží být moje výborná kamarádka. Vymýšlí, co všechno bysme spolu mohly dělat a snaží se mi organizovat čas. V úterý přišla se "skvělým" nápadem, že bysme mohly chodit běhat spolu. Napsala jsem jí, že běham ráda sama. Podle její reakce jsem si myslela, že se urazila, ale včera mi od ní zase přišla smska ohledně projížďky na koni její ségry. Naplánovala mi to na neděli a i když jsem jí napsala, že se mi to nehodí, tak mi včera psala, že její ségra může jenom dopoledne, takže to odpískáme. Já jsem to odpískala už dávno, ale ona si toho nějak zapomněla všimnout! Vůbec jsem jí neodepsala. Ona je fakt neuvěřitelná! Proč si vybrala zrovna mě? Proč si myslí, že když chodí s mym bráchou, tak že musíme být nejlepší kamarádky a všechno podnikat spolu? Snad jí to někdy přestane bavit. Mě tohle totiž fakt nebaví, ale už jí mám celkem na háku.