|
Do nadpisu jsem málem napsala úterý. Mám ty dny nějaké posunuté. Ale musím se teda přiznat, že jsem strašně ráda, že už je středa. Zítra budeme v práci jenom do 13:00 a pak volno! Do práce půjdu jenom příští středu a čtvrtek dopoledne a pak mám zase volno až do příštího roku (to zní hezky).  |
|
Užijte si vánoční svátky a do dalšího roku vkročte tou správnou nohou!!!  |
|
Jáááá jsem zamilovanááá, la la lááá.  Asi se to ale tak nějak změnilo po návštěve psycholožky v pondělí. Řešila jsem s ní Objeva. Řešila jsem s ní, to co jsem tady v pondělí psala. Co mi řekl a že já zase opakuju ty svoje hry a nedávám mu nic najevo a bráním si poznat někoho jiného v případě, že on by neměl zájem. Ona má většinou pravdu, když něco řekne. A potom, co jsem jí vyprávěla, mi řekla, že je jasný, že on má strach ze vztahů. A že teda raději upřednostňuje přátelství, protože to mu většinou vydrží dýl než vztah. A že mu mám dát čas. Tím, že mě totiž chtěl vidět dřív než na Silvestra, je jasný, že je mu se mnou dobře. A jelikož já se taky bojím, tak taky potřebuju čas. Takže oba potřebujeme čas. Dostala jsem zase vynadáno, že na sebe nemám spěchat. No jooo, jenže když to já neumím. Když něco chci, tak to chci hned... i když jde o nějaký určitý vzorec chování, který bych měla změnit. I to chci, aby bylo hned. Abych se prostě hned od druhého dne chovala jinak. Jenže ono to nejde, no. Tak si teda dávám čas. A jemu taky. Začala jsem si zakazovat všechny možné představy a fantazie, které kolem něho mám a snažím se žít přítomností. Z těch všech představ a snů jsem totiž potom tak unavená, že nemám sílu, abych svoje chování postupně měnila v reálu a hlavně v přítomnosti, když jsem s ním. Podvědomě jsem chtěla co nejrychleji nějak zjistit, jestli teda zájem má nebo nemá a v případě, že nemá, tak rychle hledat dál, abych neztrácela čas. Jenže ono na to takhle tlačit nejde. A tak to přestávám řešit, užívám si krásné přítomnosti a toho, že se navzájem poznáváme a že je nám spolu dobře. A už se těším na silvestra, dřív se bohužel asi neuvidíme. A stejně mám z posledních dvou setkání pocit, že tam "něco" je. Byli jsme sice vždycky ve třech, ale bavili jsme se hlavně spolu.... Možná jsem magor a zase si akorát ublížim nebo to třeba tentokrát vyjde. Každopádně mě to určitě potkalo proto, abych na sobě v týhle oblasti pracovala a naučila se něco nového. Přestala se bát a vyhybat se chlapum. Včera jsme byli na vánočním koncertě J. Svěceného a bylo to super. Zpívaly se koledy, povídalo se, bylo to takové fajn zastavení uprostřed toho shonu. Vlastně jsem si neuvědomila, že advent by měl být o rozjímání a klidu. Proč všichni tak lítají a vyšilují? Byla jsem tam s mámou, otčímem a dvěma kamarádkama a bylo mi tak dobře! Opravdu jsem se cítila šťastná a vděčná za všechno, co mám. Opravdu se snažím neřešit p |
|
Tak je za námi víkend, na který jsem se těšila moc. Fňuk.  Takže začnu od začátku. Nejdřív jsme byli s klukama v Ikee. Ještě nikdy jsem nebyla nakupovat s 2 chlapama a docela jsem se bavila teda. Když jsme u Objeva vyložili nádobí a naskládali to do myčky, tak jsme jeli na véču. Asi poprvé v životě jsme se dostali i k vážnym tématům. Zjistila jsem, že Objev se staral o svojí babičku skoro až do smrti a bydlel s ní v bytě, kde teď bydlí sám. No jo, je to hodnej kluk. Taky jsme se bavili o kamarádství. Jestli je možné zamilovat se do kamarádky a začít s ní chodit. Kamarád se prej jednou do kamarádky zamiloval. Objev ne. Prohlásil, že by s kamarádkou chodit nezačal, protože kdyby se pak rozešli, tak nejenže by přišel o přítelkyni, ale i o kamarádku a to že nechce. No, a mám po ptákách, protože jsem kamarádka. Přijde mi v tomhle hodně pesimistický. Jako kdyby předpokládal, že rozchod musí vždycky přijít. Jak kdyby nevěřil, že mu to nikdy s nikým nevyjde. Je fakt, že se prej zamiloval asi 2x a vždycky se s ním rozešla ta holka, ale tak to ještě přece neznamená, že to tak musí být vždycky, ne? Stejně tak co se dětí týče. Myslí hlavně na to, že by se mohlo narodit postižené dítě atd, atd... On si vytváří snad ještě větší strašáky než já! Po večeři jsme šli ještě do kina na Američana. Byl to film o ničem. Fakt mě to nebavilo a nudila jsem se. Čekala jsem od toho úplně něco jiného, nějakou akci. Kluci na to měli stejný názor jako já. Jediné, co se jim líbilo, byla milostná scéna. Od té doby mi říkají, že jsem je vzala na porno, takže se jim sobota moc líbila. Když budu chtít, tak třeba nějaké ty náznaky toho, že se mu líbím najdu. Když se ale postavím nohama na zem a budu poslouchat to, co říká, tak si myslím, že mě fakt bere jako kamarádku. Za prvé - nechtěl by začít chodit s kamarádkou. Za druhé - v autě cestou z Ikei prohlásil, že je to fajn být sám. On ani nikoho nehledá, jemu to vyhovuje tak, jak to je. A mě ne. A zase se začínám zamotávat do něčeho, co možná ani nemá cenu. Jasně, asi by stálo za to dát mu najevo, že se mi líbí. No... marně se o to snažím, ale prostě to neumím. A nejsem taková, že bych ho rovnou někam pozvala, jak mi radí některé moje kamarádky. Tak třeba na Silvestra mi to půjde o něco líp? Hlavně ale zase dělám to, že se upínám na něj a nikdo jiný pro mě neexistuje. Zase si zavírám všechny ostatní možnosti potkat někoho jiného. Proč tohle dělám pořád dokola??? Mám strach změnit v tomhle směru svoje chování. Už jenom to, že jsem se odhodlala k nějaké změně, mě znervózňuje a zase se mi blbě spí. Nejradši bych jenom mávla nějakým kouzelným proutkem a všechno by bylo vyřešené a já bych se chovala jinak. Škoda, že to nejde. Nebo je to dobře, protože si toho člověk potom víc váží? Včerejšek byl taky docela fajn, dopoledne jsem uklízela a pak jsem vyrazila do posilky. Během uklízení jsem se zase rozčílila, protože bratr si myslí, že jednou za týden umyje nádobí, vynese odpadky a já se z toho po |
|
Tak to celkem uteklo a už je pátek. Takže můžu říct, že jsem přežila celý týden v práci. Kupodivu. |
|
Včera jsme měli vánoční večírek. A byl super, super, super!!! |
|
Už asi měsíc mě bolí v krku. Někdy míň, někdy víc. Přes den je to docela dobrý, horší je to v noci a nejhorší ráno. To je určitě z toho, že už chodím do práce na plný úvazek. V podstatě nevím, jestli je mi víc blbě psychicky nebo fyzicky... asi tak nějak obojí. Už od minulého týdne mám problémy se spaním. Když se v noci vzbudím, tak mám pak problém usnout. Asi to není normální a normální lidi to nepochopí, ale já se bojím usnout. Bojím se toho, že upadnu jakoby do "bezvědomí". Většinou se to u mě projeví, když něco řeším a není mi úplně nejlíp. Snažím se do toho nezacyklit, aby se mi zase neudělalo blbě a všechno se to nezhoršilo, ale je to těžký. Tak se snažím říkat si, že to zase přejde, že je to jenom přechodný. Ono to určitě jenom přechodný je a za chvíli budu spát jak miminko... Musím tomu prostě věřit. Je zajímavý, že mám problém se spaním, jenom když jdu druhý den do práce. Když už byl minulý týden čtvrtek a pátek, tak už jsem byla celkem v pohodě a taky jsem celkem v pohodě spala. Minulý týden ve čtvrtek jsem se dokonce celé dopoledne cítila šťastná! To bylo krásný! Měla jsem tak skvělou náladu, že jsem měla chuť to vykřičet do celého světa. Zbytek čtvrtka a pátek byl tak nějak neutrál. Sobota byla celkem fajn. Šli jsme se podívat na Staromák na rozsvěcení stromečku a měl tam přijít i Objev. Tak jsem řešila, co si vezmu na sebe a tak.... Na Staromáku to ale bylo naprosto děsný. Všude miliarda lidí, Objev se zaseknul někde u Orloje, kde to bylo nejhorší, nějaký chlap tam měl zástavu srdce, nějaká paní tam zkolabovala...... No, když za náma po hodině dorazil, tak byl chudák úplně vyřízenej a my byly zmrzlý jak h |