Orchidejka | My diary

Objevila jsem na Picasu možnost vytvořit koláž a jelikož jsem tvor zvídavý, tak jsem to zkusila. A výsledek mě fakt příjemně překvapil! Takže všichni členové rodiny a kamarádky, jejichž děti jsem nafotila už budou muset trpět moje výtvory, které budou dostávat jako dárky k narozeninám, svátkům, Vánocům... Kdybych si tady teda někdy stěžovala, že mi ubývají kamarádky, tak víte proč. :-)

Od minulého víkendu nejsem schopná bavit se s mámou. Asi se ani není čemu divit po tom všem, co mi řekla. A díky tomu, jak se cítím, bych řekla, že se provalila ta pomyslná hráz, za kterou jsem všechny svoje pocity vůči ní a otčímovi schovávala. Všechen ten vztek, smutek, zklamání. Každou chvíli se mi z toho všeho chce brečet. Je to všechno strašně nepříjemné, ale nezbyde nic jiného, než si to

Dnešní svět je divnej. Uspěchanej a plnej přetvářky. Včera jsme se o tom bavily s psycholožkou. Společnost od nás vyžaduje, abychom se pořád usmívali a byli na ostatní milí. Člověk si ani nemůže dovolit být smutný, zklamaný.

Není to tak jenom v práci a ve společnosti. Já se musím neustále usmívat i na návštěvě u mámy. Mezi svými nejbližšími. Ani tam si nemůžu dovolit být já. A to je hodně

Tak po včerejší pařbě mám s Objevem jasno. Na nic jsem se ani nemusela ptát. Prostě už vím, že ne.

Jinak to byl docela fajn večer. Nejdřív jsme si byly s holkama sednout v jednom baru, daly jsme si drink a chvíli klábosily. Bylo to jak v Sexu ve městě. Všechny jsme se ohákly, namalovaly, učesaly a vyrazily do víru velkoměsta. 

Začala jsem být nějaká paranoidní a rozhodla jsem se, že se nechám přejmenovat. Už jsem psala adminovi. Je teda možné, že se Vám brzo přihlásím pod jinou přezdívkou.