Pondělí 21-02-2011

Od minulého víkendu nejsem schopná bavit se s mámou. Asi se ani není čemu divit po tom všem, co mi řekla. A díky tomu, jak se cítím, bych řekla, že se provalila ta pomyslná hráz, za kterou jsem všechny svoje pocity vůči ní a otčímovi schovávala. Všechen ten vztek, smutek, zklamání. Každou chvíli se mi z toho všeho chce brečet. Je to všechno strašně nepříjemné, ale nezbyde nic jiného, než si to prožít a brát je takové, jací jsou. Nějakou dobu tam raději nepojedu. Sice si vyslechnu kecy, že na ně kašlu, ale je lepší poslouchat tohle, než to, co jsem poslouchala minulý víkend a nechat se zase úplně rozložit. Stačilo mi, abych jí dneska po pár dnech zavolala a ironická otázka: "No, ty voláš, jo?" mě okamžitě nasrala a nejradši bych tím telefonem třískla. A proč jako nemůže zavolat ona??? A proč si nemůže ty kecy odpustit??? Zachovala jsem klid, nebyla jsem nepříjemná a zvládla jsem se chovat normálně. Hovor naštěstí netrval dlouho, protože končila reklama a mámě začaly Cesty domů. Snad se brzo srovnám a budu schopná se s ní zase někdy bavit normálně... A snad budu někdy schopná se nad jejich řeči povznést...

A je ještě jedna věc, která mě štve a trápí. A to, že se cítím tak jakoby mimo. Jako bych to nebyla já. Už ty pocity znám z dřívějška. Je to depersonalizace a je to sakramentsky nepříjemné. Ale dneska mi došlo, že se takhle vlastně cítím od té doby, co jsem skončila v minulé práci. Jak kdybych tam nechala duši a nový život žilo jenom tělo. To tělo chodí do práce, z práce... žije jako robot. A už je na čase, aby tohle skončilo. Bývalá firma si nezaslouží, abych tam nechávala kus sebe. Musím se od nich nějak oprostit a dostat svojí duši zpátky do těla. Ale jak to udělat? Představuju si, jak se odstřihávám od bývalých kolegů a oni odlétají jako balonky a já jsem svobodná a zase sama sebou. Psycholožka mi radí, aby se "uzemňovala". To je takové cvičení, kdy si navodím pocit, že mám nohy zarostlé do země a různě se nakláním. Nebo bych měla dupat a tak. Pokouším se o to týden a nic. Ale snad se to bude zlepšovat. Jak mi není dobře, tak jsem z toho nervózní a dneska jsem si uvědomila, že jsem celá napjatá a tím pádem je mi ještě hůř a ještě hůř a dostávám se do bludného kruhu. Musím se z něj dostat. Takže dneska večer relaxuju a teď se půjdu uzemnit. 

Snad už bude jenom líp.... (může být ještě hůř a to nechci).