imperatrice: A víš, že já se posledních pár dní taky necítím jako já? Jakobych to nebyla já, ale jen na sebe koukala shora, co dělám a kde... Podle mě je to stereotypem. Potřebuju něco, co mě probere a vytrhne. Haló, tady jsem! A ne tam!
Měj se moc a moc hezky a ať se ti dobře uzemňuje
orchidejka: A je to pěkně hnusnej pocit, viď? Já ho mám ale v posledních dnech extrémní a to je už nesnesitelný.
imperatrice: Mě to spíš unavuje, než aby mě to štvalo, ale to rozčílení asi časem přijde, pokud se rychle neproberu a nevrátím se na zem. Když ono se mi nějak moc nechce prožívat život, dokud jsem v práci a tam jsem každý den. Proto se snažím jen tak nepřítomně přežívat, aby mě ta přítomnost v práci tolik "nebolela".
Řešením je asi co nejvíc se snažit vracet do přítomnosti a nemít tu duši a hlavu někde jinde. Já teď opravdu žiju od víkendu k víkendu. Budu se snažit užít si aspoň podvečery všedních dnů, když už se mi "nechce žít" přes den.
orchidejka: No, jenže u mě to trvá celou dobu, co jsem začala chodit do nové práce a to už je sakra dlouho! Chvílema je to lepší, teď momentálně strašný. Asi se taky snažím jenom tak nepřítomně přežívat. Současnou práci vůbec neberu jako dobré zaměstnání. Přitom to vůbec není špatný a ještě k tomu jsem dostala dobré hodnocení za zkušebku a šéf je se mnou spokojený!
No, takže je na čase zase začít ŽÍT jako před odchodem z bývalé práce. Snad se to brzo zlepší.
Taky zkus žít i přes den, život utíká moc rychle na to, abychom ho jenom tak přežívaly...
imperatrice: Podle toho, jak jsi tu práci popisovala, je to opravdu super práce.
orchidejka: Jo, není to úplně špatný. Proto se konečně musim vyprdnout na tu starou práci. A nevěřila bys, jak si tam lidi na všechno jenom stěžujou!
imperatrice: Bohužel ti věřím. Ve stěžování platí přímá úměra - čím víc si člověk nemá na co stěžovat, tím víc si stěžuje.